Ostravským stavbařům práce v horku nevadí. Ušetříme za solárko, říkají s úsměvem

Třicetiletý Petr Matěj z vesničky Proskovice u Ostravy bravurně ovládá bagr. Jeho parta kope izolace kolem domů, dělá terénní úpravy. Chlapům po tvářích stéká pot, před sluncem se nikde neschovají.

„Občas se jen opláchneme vodou. Je to o zvyku, není to takové hrozné,“ vysvětluje Petr, jehož záda i ramena zdobí pořádné tetování.

Vymámím z něj, že hraje v kapele - holt rockeři na Ostravsku zvládnou pobyt v kabině bagru i v tropech. „Kolik tu je stupňů? To nevím, asi o trochu víc než venku,“ odhaduje bagrista.

Poskakuju na stavbě a statný Jiří jen po očku sleduje, jestli někde nespadnu na hromadu hlíny. O tom, že by v takovém počasí prostě nedělali, ani neuvažuje.

„Když se člověku chce, tak mu nic jiného nezbývá. Když parťák zavelí, tak člověk musí,“ říká rozhodně dělník Jiří.

„V zimě je volno, takže se nedělá. Musíme dělat v létě,“ přidává mladík, na kterého ostatní volají Danku. Jednu výhodu to však podle něj má - ušetří za solárko a posilovnu a ještě získá nemalou náklonnost něžného pohlaví.

„Jsem mladý, ještě to zvládám. Holky si mě pletou s Italem,“ prozrazuje Danek.