Osud zpěvačce Mileně Zahrynowské nepřál. Počáteční idyla se začala hroutit po roce 1968

Milena Zahrynowská by pozítří měla 80, pozemský svět opustila počátkem prosince 1986 v pouhých 45 letech. A přitom měla životní dráhu zpočátku krásně nalinkovanou.

Maminka pocházela z pražského nakladatelského rodu Barvitiů, sama výborná houslistka a zpěvačka; tatínek, původem ze Zakarpatské Ukrajiny, byl architekt. Všestranně nadaná Milenka od malička tančila, zpívala, na konzervatoři studovala i dirigování a skladbu. Prošla Semaforem, byla hvězdou Hudebního divadla v Karlíně, hrála ve filmech, televizi, vdala se, stala se maminkou syna, všechno fajn.

V srpnu 1968 účinkovala ve Švýcarsku, mohla zůstat, ale vrátila se. V Československu měla rodinu a, jak doufala, i práci. Jenomže: hned v 69. zemřel manžel, divadelní vědec profesor Antonín Sychra, v pražském nepřehledném kulturním světě v nejisté době pro ni najednou nebylo místo.

Právě z těch časů pochází řada starých dělnických a hornických písní, které pro ostravskou televizi v ostravském rozhlase natáčela parta kolem Bukanýrů, Miroslava Večeři a Luďka Nekudy se skupinou Appendix.

Spustit audio