Všechno má svůj začátek. A taky konec. I naše Tóny

19. prosinec 2022

Pět let jsme týden co týden poskakovali mezi regály naší fonotéky a nacházeli v ní poklady téměř zapomenuté. To slovo téměř bych zdůraznil. Když si vezmeme zhruba 50 vysílání do roka a v nich v průměru čtyři oprášené kousky, to máme cirka 200 skladeb ročně krát pět - to je kolik? No strašně moc, vychází mi tisíc.

A taky týden co týden jsme začínali znělkou - Na koníčku, úryvkem parafráze lidové písničky Koupím já si koně vraný z pera Vladimíra Figara.

Václav Bělohlavý

A ze všech koled mám nejraději Veselé vánoční hody. Protože se všem na vědomí dává prostý a přitom nejkrásnější fakt: že se lidem narodilo děťátko. Naše Tóny se narodily v lednu 2018 a po pěti letech končí.

Nemusíme smutnit, můj koníčku, našeho díla se jistě někdo chopí a dál bude hledat to, co jsme v ostravské rozhlasové fonotéce nacházeli my: že totiž práce našich předchůdců, třeba Pavla Staňka, Františka Trnky a Hany Zagorové, vytvořila Kouzelný obraz. A nejen o Vánocích. Tak se mějme kouzelně.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?