Otakar Brousek: Je hezké mít na hlavě klobouk a vědět, že ho nosil Zdeněk Řehoř
Herec, dabér a moderátor, zvaný důvěrně Ťulda, je také známý jako velký milovník klobouků. Klobouky po svém tatínkovi, herci Otakaru Brouskovi starším, ale nosit nemůže.
„Klobouků mám asi dvacet, ale přesně to nevím, protože si vždycky oblíbím jeden, dva… a ty nosím do úplného zhuntování. Jeden oblíbený jsem si kdysi zapomněl na benzinové pumpě daleko od Prahy, a když jsem se tam po dvou měsících vrátil, tak tam na mě u obsluhy čekal. To bylo moc krásné.“
Ve své sbírce Ťulda sice historické klobouky nemá a nemůže nosit ani ty po tatínkovi, jak vesele vysvětluje: „Po tátovi je nosit nemůžu, ten měl totiž hlavu o hodně větší.“ Radost z klobouků, které dříve patřily nějaké jiné herecké osobnosti, ale občas zažije v divadle.
„Když herec v divadle dostane kostým, jsou na něm značky a někdy jsou na něm napsaná i jména, aby se v tom garderobiérky vyznaly. Takže já třeba na klobouku najednou vidím, že někdy dřív patřil Zdeňku Řehořovi. A tak si říkám, jak je to hezké nosit na hlavě něco, co kdysi měl právě on.“
Herec musí mít 3 T
Své vlastní klobouky odkládá v divadelní šatně. A správně vybavená herecká šatna by podle něj, kromě místa na odložení klobouku, měla mít i následující: „Musí tam být samozřejmě ramínko a měla by tam být lžíce na boty. V šuplíku já mívám i texty, které už nemusím mít doma, protože je znám, ale co kdyby, náhodou… No a pak tam mám tužku, protože ta je strašně potřeba. To mě totiž naučili už na konzervatoři, herec musí mít tři T - tužku, text a talent. Tužku a text tedy mám, ale jak je to u mě s talentem, to ještě nevím,“ směje se Otakar Brousek.
Jinou důležitou proprietu musel mít v šatně i jeho otec: „Tatínek tam měl láhev whisky. Měl takový rituál s Víťou Preissem, protože oni seděli v šatně spolu. Před každým představením si dávali malinkýho, ale opravdu jenom malinkýho frťánka, aby se jim to podařilo. A potom, když už jsem tam seděl já, tak jsme v tom rituálu s Víťou pokračovali.“
Vinohradské divadlo potřebuje „vykousat“
Otakar Brousek starší byl hlavou velké herecké rodiny, sám známý jako mistr slova, skvělý řečník a kultivátor češtiny. Radil někdy ohledně řeči svému synovi?
„Vím, že když jsem jako 18letý kluk hostoval v Divadle na Vinohradech, tak se šel na mě podívat, šel pěkně na druhou galerii, podíval se a potom mi řekl: ‚Tohle jeviště potřebuje, abys mluvil pořádně! Je tě slyšet, ale není ti rozumět.‘ Vinohradské divadlo totiž musíte takzvaně vykousat. Hlavně tam nacpat pořádně všechny sykavky, protože ty Vinohradské doslova žere.“
V čem všem se Otakar Brousek ještě potatil? Proč a kde ho chytili v 15 letech policisté a co to mělo společného právě s jeho tatínkem? Poslechněte si v Silvestrovském týdnu s Humoriádou v rozhovoru Patrika Rozehnala.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
