Rajendra Chitnis má indický původ, učí českou literaturu na Oxfordu a oblíbil si Ostravu

„Kdy jsem správně vyslovil ř, si pamatuju, protože jsem byl v Olomouci a tenkrát, když jsem chtěl kamkoliv jet, tak jsem musel přestupovat v Přerově. Takže Přerov mě naučil ř,“ směje se. To bylo před 30 lety.

Vnuk indických přistěhovalců do Británie Rajendra Chitnis si  vztah k bohemistice vybudoval při studiu na londýnské škole založené v roce 1915 Tomášem Garriguem Masarykem. „Člověk se většinou nezamiluje hned do české literatury. Je to takový pomalejší vztah, než člověk začíná chápat, co všechno tam je,“ říká.

Čtěte také

Rodina z New Yorku uchovávala model radhošťské kaple i s hlínou z Beskyd

Na oxfordské univerzitě o ní teď učí 17 studentů a prý bychom se divili, co je k tomu přivedlo. „Třeba jedna studentka je horolezkyně a je zamilovaná do Adama Ondry, tak vystudovala češtinu, a když ho potká, tak chce ho pozdravit česky. Třeba studenti mluví o počítačových hrách. Teď mám studenta, který uvízl na nádraží v Ostravě, a paní se ho ptala, co tady vůbec dělá, a teď studuje germanistiku a bohemistiku v Oxfordu,“ popisuje Rajendra Chitnis.

V Británii není tak zásadní, který obor člověk vystuduje. Rajendrovi absolventi pracují jako právníci, novináři, diplomaté nebo i účetní. „Vím od nejrůznějších zaměstnavatelů, že když někdo přijde a má francouzštinu a španělštinu, tak není vzácný. Ale když někdo přijde a má češtinu, tak je to zajímavé. Oni třeba řeknou, že když umíte tak těžké jazyky, tak vás naučíme i korejštinu a arabštinu. To je zkušenost mnoha mých studentů,“ směje se Rajendra Chitnis.

Ostrava mu prý připomíná severní Anglii. Rád se sem vrací a se studenty čte povídky Jana Balabána. Prý jim rozumí, ať jsou odkudkoliv.