Rodina postižená žhářským útokem ve Vítkově v roce 2009 je z podmínečného propuštění pachatelů v šoku

Okresní soud v Šumperku ve čtvrtek podmíněně propustil Václava Cojocaru a Ivo Müllera, odsouzené na 20 let za žhářský útok na rodinný dům Romů ve Vítkově na Opavsku z roku 2009. Dalo se očekávat, že soud jejich žádostem o podmínečné propuštění vyhoví?

„Stručně - ano, dalo. S přihlédnutím k tomu, jak je posuzování podmínečného propuštění u nás nastaveno, tzn., že se posuzuje chování ve výkonu trestu a už ne to, za co byl dotyčný odsouzen. Jak Václav Cojocaru, tak Ivo Müller, se za mřížemi chovali dobře. Nasbírali desítky kázeňských pochval a oba pravidelně spláceli i finanční odškodnění, což jsou právě ta kritéria, podle kterých se dalo očekávat, že budou propuštěni. Odvolával se na to soudce i žalobce.” 

„Samozřejmě to vyvolalo reakce. Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Laurenčíková rozhodnutí považuje za necitlivé a nepřiměřené a ptá se, jak byly v rozhodnutí zohledněny zájmy poškozené rodiny.”

Podmínečné propuštění navrhoval i státní zástupce Tomáš Horák. Na co konkrétně poukazoval? 

„Žalobce uvedl to, co už jsem zmínila - dobré chování, pochvaly, splácení škody. Tedy že žádosti obou odsouzených žhářů splnily formální požadavky. Zmínil i následky jejich činu,  tedy že rodina Natálky bude trpět dál a řekl: “Je to slabina systému, že nemůžeme přihlížet k tomu, za co byli odsouzeni.” Tím i on upozornil na to, že samotné nastavení podmínečného propuštění v Česku si zaslouží diskuzi.”

Můžete v krátkosti přiblížit, co se tehdy v roce 2009 přesně stalo?

„V noci na 19. dubna přijeli do Vítkova autem čtyři neonacisté. Do oken domu romské rodiny se třemi malými dcerami hodili zápalné lahve. Dům rychle zachvátily plameny a rodina se snažila zachránit útěkem ven. Nejhůře to odnesla v té době ani ne ale dvouletá Natálka, která s kritickými popáleninami po celém těle doslova bojovala o život.” 

„Teď nabídnu ještě širší kontext, který přineslo policejní vyšetřování a soud, které jsem velmi podrobně sledovala. Pachatelé nejednali v nějaké okamžité pohnutce. Na čin se dlouho připravovali, trénovali si házení zápalnými lahvemi, domlouvali se s dalšími soukmenovci z tehdejší slezské neonacistické scény a jednali koordinovaně a plánovitě. Rodinu, na kterou zaútočili, si nevybrali, protože by proti ní něco měli, ale protože to zkrátka jsou Romové a její dům stál na dobré pozici na kraji města. To přesně odpovídá charakteristice rasově motivované vraždy spáchané ve skupině, za kterou byli odsouzeni a za kterou dostali výjimečný trest.”

Jak na verdikt soudu reagovala matka popálené Natálky, Anna Siváková?

„Doslova řekla: „Jsem z rozhodnutí soudu v šoku, chce se mi brečet, chce se mi zvracet. Nesouhlasím s tím, oni se nezměnili. Naše rodina, hlavně Natálka, budeme trpět celý život.” Dodala také, že samotná Natálka teď pociťuje strach.” 

“Musím dodat, že jsme se ve zpravodajství Českého rozhlasu rozhodli, že právě s ohledem na poškozenou rodinu a její emoce, je nebudeme sami kontaktovat, takže k této reakci nepřidám žádnou další, kterou bychom získali. Ohledy na oběti jsou také tím, co ve své reakci zmiňovala romská zmocněnkyně vlády Lucie Fuková, která se také vyjádřila, že je v šoku. Kritizovala to, že se rodina o rozhodnutí dozvěděla z médií a hledá, jak by se dala rodina podpořit, aby tím znovu trpěla co nejméně.”

„A ještě jedna věc - my jsme si zvykli té poškozené dívce říkat Natálka. Ale ona je to dnes už mladá, téměř 16letá slečna Natálie, která má za sebou už více než sto lékařských zákroků a bude se s následky potýkat celý život.”

Za rok a půl budou moci požádat o podmínečné propuštění zbylí dva odsouzení, David Vaculík a Jaromír Lukeš dostali přísnější tresty, 22 let.