Rtěnka versus holínky, IT a bylinky. Vítejte v světě bylinkářky Moniky Janošové
Monika Janošová je žena několika vášní. V civilní profesi pracuje ve velké IT firmě, ve svém vlastním čase je bylinkářka.
Přímo u ní doma natáčela Kateřina Huberová. Bylinky se jim sušily nad hlavami a ony probraly jejich sílu a malé zázraky, mluvily o ženách i mužích, o návratech k podstatě, o životě v čase korony a taky toho spoustu nestihly. Třeba to, že Monika píše do časopisu Bylinkář, že má kolem sebe statečné onko-pacientky, že její maminka byla skvělá bylinkářka a mnoho jiného.
O přírodních pochodech:
Je půlka dubna a člověk už by sbíral petrklíče, medvědí česnek podběl... Touto dobou už mám nad hlavou síta a na nich se byliny suší – teď jsou ještě prázdná. Na druhou stranu si říkám, že to je ta pokora a respekt. Ono nás to vrací k tomu pohledu, že příroda nás vždycky zpátky uzemní a dá jasně znát, že ne. Není to tak, jak si představuješ. Je to podle ní.
O schopnosti „načítat“ lidi:
Je to to vrstvení zkušeností. Jak potkáváš lidi, co prožíváš, poznáváš. A pak se to v nějakou chvíli vykrystalizuje do nějaké schopnosti a další lidské kvality. A ta tě posune zase dál.
Myslím, že je to přesně v tom pořadí – nejprve umět načíst sebe sama a pak můžeš věnovat pozornost druhým. Vědět, kým jsem. Možná ani nemusím přesně vědět, co chci, ale určitě mám definováno, co nechci.
O míchání čaje:
Když ten čaj míchám, je to vlastně takové skenování toho člověka, té chvíle a taky prostoru, nálady, ve které v dané chvíli jsme. Vlastně se to těžko popisuje slovy. Většinou, když chceš říct něco opravdu důležitého, tak to slova spíše zamotají.
Dříve to byly téměř výhradně ženy, které za mnou chodily a mění se to. Teď přicházejí i muži. Sami o sobě. Třeba teď, ten covid. U spousty lidí proběhla nějaká katarze nebo transformace. Kvůli tomu všemu si třeba uvědomili věci, které dříve nevěděli. A dostávají se na nějaké životní rozhraní a ptají se co dál? A tuhle otázku mají většinou muži.
No, já su šťastné. Uvnitř je klid a na venek je pohyb. A s tím se mi dobře žije.
Monika Janošová o sobě
Takhle plynul hovor s Monikou Janošovou. Holka s rudou rtěnkou, v koktejlkách a s notebookem. A když přijede k sobě do Háje, obuje gumáky a ujde kilometry proto, aby potkala ty správné bylinky, se kterými pak dělá laskavá kouzla.
Už její maminka byla výborná bylinkářka a Monika prostě přirozeně navázala. Strávila jsem u ní poetické odpoledne u kávy, borůvkového koláče, samozřejmě čaje a vody s fialkami. A plápolal nám oheň v kamnech, byliny voněly v prostoru a hovor plynul o všem, co přišlo na mysl.
Související
-
Do českých kuchyní se vrací zapomenuté české bylinky. Kolik...
Kerblík, brutnák, čechřice nebo dokonce známý plevel ptačinec – tak se jmenují jen některé opomíjené české bylinky. My jsme objevili i zahradu, kde se dnes pěstují ...
-
Svět bylinek Květoslavy Recmaníkové a její recept na dobrou imunitu i náladu
Zdravý životní styl pro ní znamená život v souladu s přírodou a naslouchání vlastnímu tělu. Květoslava Recmaníková z Těrlicka podle těchto zásad žije prakticky od dětství.
-
Lidé si ve větší míře začali vyrábět sirupy a čaje na posílení imunity
Lidé teď sbírají bylinky, ze kterých si připravují odvary anebo třeba směsi do koupele. Někteří si pak vyrábějí třeba i vlastní sirupy do čaje.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
