Senioři vrací úder: Sto už jich neušiju, ale šiji s radostí, že někomu pomohu
České domácnosti se kvůli koronaviru mění na krejčovské dílny. A v některých rodinách se do šití roušek zapojují i ti nejohroženější – senioři. Zákeřné nemoci se rozhodla vrátit úder i matka naší kolegyně Andrey Čánové.
Moje mamka se jmenuje Věra, je jí 83let, má těžkou artrózu nohou, a už taky ušila pár roušek pro rodinu. „Já už jich neušiju sto, protože jsem opravdu stará a nemocná, ale šiji s radostí, že někomu pomohu a zachráním před tou hrůzou,“ říká.
Moje mamka seniorka učila ve školce a vlastně celý můj život provází její rukodělné výrobky. „Přešívalo se – ze svých sukní jsem šila dětské sukýnky, z taťkova trička jsem ti něco ušila. Šila jsem hodně,“ vzpomíná.
Musíme to dát!
Čtěte také
Jako malá holka zažila válku. „Válka byla horší, protože nebyly ty technické vymoženosti, jako jsou dnes. Telefon, internet... to nebylo. A místo aut se střílelo. Tak, jak teď pořád jezdí auta, tak tehdy se pořád střílelo,“ přirovnává.
„Máme možnosti, jaké kdysi vůbec nebyly. Máme vyškolený zdravotní personál, máme techniku. Musíme to dát!“ uzavírá reportáž v mém bývalém pokojíku v ostravské Staré Bělé mamka.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
