Školní třída jako z filmu pro pamětníky. V Čeladné uvidíte starodávné lavice i kalamáře na inkoust

„Návštěvníci tady mohou vidět starou školní třídu. Není tedy přímo z těch čtyřicátých let, protože takové exponáty se jen těžko dochovávají. A tak například lavice, které mohou lidé vidět, jsou zhruba z šedesátých let, pro větší i menší děti. Součástí lavic jsou i kalamáře,“ ukazuje správce a průvodce v Památníku Josefa Kaluse v Čeladné Milan Moravec. Návštěvníci prý s velkou nostalgií vzpomínají na dobu svých školních let. „Někdy se i posadí do lavic. A to je dojemné.“

Za pozornost určitě stojí stařičké kalamáře. Tedy otvory v lavicích, do kterých se vsunula nádobka s inkoustem. „Pamětníci budou vědět. Inkoust se natáhl do pera. Z první třídy to také pamatuji. Pera ale pouštěla a člověk byl modrý až za ušima,“ usmívá se správce památníku a ukazuje, že otvory na kalamář měly i speciální záklopku.

V čeladenské školní třídě visí na stěnách i různé historické pomůcky, staré mapy či naučné obrazové kartonové cedule. Stará je i tabule. „Tahle se datuje možná do těch padesátých let,“ říká Milan Moravec. Nad katedrou visí ještě starší artefakt, portrét císaře pána. Toho později střídaly fotografie prezidentů. A na stěně je i krucifix. „Ano, tehdy se vyučovalo na základních školách i náboženství. Součástí expozice jsou proto i kancionály,“ doplňuje průvodce.

Vystavené jsou i staré slabikáře či malovaná pohádka O zlé koze|foto:Petra Štrymplová, Český rozhlas

Návštěvníci si mohou prohlédnout staré slabikáře či malovanou pohádku O zlé koze z padesátých let. Ve třídě stojí u stěny také harmonium. „Tento nástroj nebyl součástí historické třídy. Je z našeho čeladenského kostela a je to dar do památníku. Je tady vlastně jako náhrada piana, které se kdysi hojně využívalo při výuce hudební výchovy,“ vysvětluje Milan Moravec.

Pamětník starých časů

Jaromír Blažek z Čeladné je ročník 1934. Umí velmi poutavě vyprávět o svých školních letech, která prožil za války. Ostatně podle jeho vyprávění vznikla expozice školní třídy v Památníku Josefa Kaluse.

„Čeladná je velká obec, která měla tehdy hodně dětí. Proto ty školy byly na dolní, horní, prostřední a v Podolánkách. Pro nás děcka zpod Stolové byla nejblíž ta prostřední. Měla dobrou tradici a učil na ní známý básník Josef Kalus,“ vzpomíná Jaromír Blažek. Třída v Kalusově památníku je tak na stejném místě, jako bývala kdysi.

Ve školní třídě bývalo i harmonium|foto:Petra Štrymplová, Český rozhlas

Jednotřídka byla zvláštním druhem školy. Budovu dělila dlouhá chodba. Na pravé straně byla učebna a na levé byt pro učitele. V jedné místnosti se učily všechny ročníky školáků. „My prvňáčci jsme měli lavice u okna, u cesty. A některé předměty byly společné. Zpěv, kreslení, náboženství, tělocvik,“ vypočítává Jaromír Blažek. Sám měl nejraději kreslení, rád také četl. „Lavice byly dřevěné, měly takové sklápěcí sedátko. Když jsem byl vyvolaný a postavil jsem se, sedátko se sklopilo. Člověk si ho pak musel zase sundat,“ popisuje pamětník.

Na školní léta vzpomíná s láskou. „Bylo to ale za války, tak to bylo složitější. Už jsme neměli ani břidlicové tabulky, ale byly z takové černé lepenky a na to se psalo bílou tužkou. Až později se psalo do sešitu,“ říká Jaromír Blažek. Kdo měl službu na utírání tabule, musel donést ve džbánu vodu od pumpy.

Jaromíru Blažkovi se z paměti vynoří i vzpomínky na školní lumpárny. „Jak kluk zlobil, tak přišla rákoska. Jako v té Obecné škole, v tom filmu. A jednou kluci kdesi vyčetli, že když se ta rákoska natře česnekem, že se rozsype. Tak rákosku postavili tam, kam patřila. Zlobili a fik ho. A jak to bylo natřené tím česnekem, tak to ještě víc štípalo. To si člověk pamatuje do stovky, tyhle průšvihy,“ směje se pamětník.