Sociální zařízení mají velký zájem o terapeutické psy. Nabídka nestačí pokrývat poptávku

23. únor 2017
Canisterapie v plzeňské Domovince

Nedostatek dobrovolníků se psy na canisterapii. Takový problém teď řeší i frýdeckomístecká organizace Podané ruce. Už 17 let pomáhá dětem, lidem s handicapem či seniorům a její týmy pracují v 80 zařízeních hlavně v Moravskoslezském kraji. Jenže když volají další domovy pro seniory nebo nemocnice, musejí je teď odmítat. Usilovně proto shání další zájemce, kteří se chtějí této aktivitě věnovat.

Monika Olbrechtová, koordinátorka organizace Podané ruce, se svým pejskem přišla mezi seniory domova Ondráš v Brušperku. Kaily je všechny obchází a nechává se pohladit.

„Já bych si s ním dokázala hrát i půl dne,“ říká potěšeně paní Vojtěška. „Doma jsme kdysi měli psa, tak jsme byli na něho zvyklí. Mám ráda psíky.“

Kromě hlazení ale vycvičený pes třeba také chytá létající talíř, který mu lidé házejí, nebo obíhá jejich vozíky.

„Je fakt, že oni ožijí, protože byli zvyklí na pejska, byli zvyklí doma na zvířata, takže pro ně je to něco přirozeného, co měli doma a co by jim jinak v rámci té ústavní péče chybělo,“ říká ředitelka domova pro seniory v Brušperku Libuše Jurčíková.

Uvítala by, kdyby dobrovolníci se psy mohli zařízení navštěvovat častěji. „Tady je 58 uživatelů. Takže i pro toho pejska je strašně náročné, aby uspokojil tolik lidí,“ dodává Jurčíková.

Fenka Kaila při canisterapii s obyvatelkou domu pro seniory v Brušperku

Organizace Podané ruce má k dispozici 50 psů, kteří se canisterapii věnují. jenže to nestačí, potvrzuje koordinátorka Monika Olbrechtová.

„Jenom v Ostravě máme třeba čtyři požadavky, které nejsou zatím pokryty. Protože zařízení jedno od druhého se dovídá o této službě a to už je opravdu nad naše kapacity,“ dodává koordinátorka.

Organizace proto shání nové dobrovolníky. Potřebovala by posílit týmy hlavně na Ostravsku, Frýdeckomístecku a Karvinsku, aby tam mohla navštěvovat více postižených lidí, seniorů i dětí.

„Všichni tito dobrovolníci mají své civilní povolání. Chodí někam do zaměstnání a je problém například vyhovět v dopoledním čase. I toto hraje svou roli,“ vysvětluje.

Při výběru psa vhodného pro canisterapii přitom podle Moniky Olbrechtové není důležité plemeno nebo původ, hlavně by měl být hodný a mazlivý.

  • Zpráva
  • sociální
  • Moravskoslezský kraj
  • canisterapie