Střípky připomněly začátky Marie Rottrové
Lidský hlas. To je to hlavní, co tvoří rozhlas. Pravda, že poháněný dechem, mozkem a v případě pravých rozhlasáků především srdcem. A jeden z nejkrásnějších hlasů v 85 letech ostravského rádia patřil a stále patří Marii Rottrové.
Marie, Mařenka, Maruška je zrovna listopadová – takže všechno nejlepší a k tomu pár Střípků z historie.
Marii Rottrovou nevzali na konzervatoř, ačkoli měla za sebou dětství odezpívané v hrušovském kostelním sboru. Že prý má ještě nevyvinutý hlas, ať si počká. Protože jí bylo už osmnáct, začala pracovat ve spořitelně. A dívek schopných zpívání a tancování tam bylo více – začala vystoupení na MDŽ a dalších akcích.
Marie si všiml Jan Appeltauer, tehdy špičkový konferenciér ostravských pódií. Vytáhl ji do Závodního klubu Hlubina a tam se hrála muzika se swingovým, ba jazzovým nátiskem.
Zpěvačka se zajímavým hlasem a rytmem v těle zaujala neúnavného hledače talentů, dramaturga ostravského rozhlasu Františka Trnku. Ovšem ještě předtím zaujala televizní diváky.
„Můj úplný začátek se vlastně týkal televize v Praze. Ve sdělovacích prostředcích jsem nevystoupila nejdříve v rádiu, ale v pražské televizi. Bylo to v soutěži, kde se zpívalo i hrálo živě, a televizní diváci hlasovali. A já jsem to tenkrát vyhrála,“ vyprávěla Marie Rottrová v listopadu 1996 v rozhlasovém pořadu Šansony, songy a písničky.
Celý archivní rozhovor i se zpívanými ukázkami si poslechněte v audio souboru (viz ‚Přehrajte si celý příspěvek‘ hned v úvodu článku). Tento i další díly pořadu pak najdete v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.