Dagmar Misařová

Co v rozhlase dělám: Připravuji a natáčím Odpolední interview, reportáže magazínu Křížem krajem. Ráda připravuji pravidelné rubriky o knihách a lidech kolem nich. Uvědomuji si sílu okamžiku i atmosféry v živých přenosech z různých míst našeho kraje - to je má srdeční rozhlasová záležitost, stejně jako dokumenty - královská rozhlasová disciplína nabízející neskonalé možnosti rozhlasového zpracování v terénu a následně v režii.

Jak jsem se k této práci dostala: Jako desetiletá jsem byla pozvána na zkoušku DRSO (Dětského rozhlasového sboru Ostrava), pan sbormistr Jaromír Richter mě přijal a při prvních hodinách natáčení ve Studiu 1 jsem věděla, že v rozhlase budu bydlet. Chvíli to trvalo. Po absolvování Pedagogické fakulty v Ostravě jsem si rok počkala v "rozhlase po drátě" na vyhlášení konkurzu ostravským studiem Českého rozhlasu do zpravodajství. Od 1. 9. 1979 se dobře bavím. Jen razítko ctihodné instituce v dokumentech mi připomíná, že se jedná o práci.

Co považuji za rozhlasová "nej" v mé práci: Upřímně - nevím. Rozhlasové ceny uděluje porota odborníků, ale i oni jsou posluchači. Žatva, Report, Prix Bohemia, Cena Vládního výboru pro tělesně postižené, Zlatý mikrofon. Za rozhlasová "nej" považuji chvíle při natáčení rozhlasových dokumentů, reportáží a kompozic v terénu a následně ve střižně, studiích a režiích s rozhlasáky nápaditými, citlivými a pracovitými. A přátelství, která mi rozhlas nabídl.

Dosavadní kariéra: S buldočí zarputilostí - stále rozhlasová. Redakce zpravodajství a Volné rozhlasové tvorby v Ostravě, spolupráce se stanicemi Vltava (stereofonní "Dveře dokořán"), E+M (československý Elán + Mikrofórum), Radiožurnál, Český rozhlas 2 - Praha (Host do domu, Dobré jitro, Dobré odpoledne, Nokturno pro osamělá srdce, Máta, tzv. velké dokumenty ve večerních časech a svátečních schématech, přenosy z měst a městeček). Od 1. 2. 2004 opět Ostrava a Apetýt.

Co jsem ochotna na sebe prozradit: Jsem matkou tří dětí. Dosud se mi je nepodařilo přesvědčit, že se maminky mají vychovávat, dokud jsou mladé. Chlubím se jediným. Stojím si na velké noze jednačtyřicítce, a to pěkně dlouho. Táhne mému věku na šestapadesát a já ho nestíhám. Přiznávám svou posedlost rozhlasem s dobrými lidmi zatíženými znalostí, zkušeností, smyslem pro spravedlnost, humorem, noblesou, slušným chováním a vnímavostí. Co neznají slůvko NEJDE. Stále se od rozhlasu učím a ráda bych mu to vrátila. Howgh.

Telefon: 596 203 167