Uršula Kluková se směje ráda, dokonce i v noci. Energii čerpá na Broumovsku
Na otázku, jaký vztah má k Humoriádě, odpovídá Uršula: „No, já miluji Humoriádu!“ Je nadšená a šťastná, že se do ní vůbec dostala, protože je v ní tolik skvělých lidí a umělců. Je to pro ni velká čest, že se mezi ně zařadila. „Hrozně se mi v ní líbí.“
Uršula se směje ráda a dokonce prý i v noci. Kolikrát se ráno probudí a má už z noci na rtech úsměv. Ze všeho nejraději čte a nudí se. Stačí se prý jen dlouze koukat do zdi. To si pak promítá na tu zeď film svého života, své sny, zážitky a je jí dobře. Energii čerpá především ze země, z půdy Broumovska, které tolik miluje a ráda se na ně vrací. Žije tam už od roku 1946.
Kámen života
Uršula nás přivítala ve svém historickém domě na náměstí v Broumově. Zavedla nás ihned do místnosti, kde kdysi bývala hospoda. Zde nás čekalo pohoštění ve formě obložených chlebíčků, svatebních koláčků a babiččiných kostek. Na stole stála i karafa s vodou a v ní byl ve skleněné pipetě uložený šungit. Je to vzácný kámen života. Na otázku, jestli budu nesmrtelný, když se napiju, odpověděla: „To asi ne, zas až tak drahý kámen to není (smích).“
U okna v bývalé hospodě má dnes Uršula krásnou zdobenou dřevěnou postel, do které si občas lehne, když je unavená. Vypadá to sice, že v ní musí spát v polosedě, ale postel je dlouhá dostatečně. Uršula v ní ráda polehává. Někdy se jí ani nechce převléct ráno z noční košile a tak je v ní celé dopoledne. My jsme se přesto vydali i do ulic Broumova, prohlédli si tamní benediktinský klášter, zahrady, náměstí a zajeli i na malou Zoo farmu. Tam jsme krmili velblouda, lamu, ovce, i kozy a prožili pohodový prázdninový den.
Milovaný Miloslav Šimek
Povídali jsme si i o Miloslavu Šimkovi, na kterého tak ráda vzpomíná. Prý nedával rady on jí, jako spíš ona jemu. „Radila jsem mu, aby se hlavně naučil text. Protože jsme hráli už třicátou reprízu a on ho ještě neuměl.“ Šimek trpěl na to, aby se herci chovali slušně. Jak říká Uršula: „Nechtěl, abychom pili alkohol a kouřili cigarety, protože to neměl rád.“ Jednou se stalo, že kapela trochu slavila a napili se. My jsme se pak klaněli a pianista usnul přímo u nástroje. „Zůstal na podiu, oni roztáhli oponu, my byli všichni pryč a on tam spal u piana.“
Připomněli jsme si i Šimkovu lásku k tenisu, kterou ovšem Uršula nesdílela. Jednou se dokonce před ním opovážila prohlásit, že nenávidí tenis. To prý vylítnul a každému to na potkání opakoval. Takhle chodil asi tři dny. Když přišel do Semaforu doktor Miroslav Plzák, hned mu špitnul: „Představte si, doktore, víte, co mi řekla Uršula? Že nenávidí tenis!“ Vypadalo to skoro tak, že od něj bude chtít pro Uršulu léky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
