Výzkumníci s chovateli vymýšlejí, jak to zařídit, aby mohli spolu v krajině žít vlci i ovce

„Roztrhali mi dvacet pět kusů. Po útoku víc než polovina těch zvířat ještě žila. Měla potrhaná vemena nebo krky nebo břicha, ale žila,“ vzpomíná chovatel Bohumil Kubík z Nýdku, jak před čtyřmi lety přišel o dvacet let budované stádo safolkských ovcí.

Teď jich má znovu dvacet. „Ty ovce zabezpečit nejde. A člověk tam jde každý den se strachem, co tam na té pastvině bude. Mám teď oplocení, které údajně vlk nepřekoná, ale nevěřím tomu,“ dodává Kubík.

Čtěte také

Vlci na Jablunkovsku dál útočí na ovčí stáda, incidentů ale ubylo

Oplocení má, ale moc mu nevěří i Miroslav Ondráček z Valašské Polanky. Na jeho 40 ovcí vlk zatím nezaútočil. „Rok od roku jsou blíž a blíž,“ říká.

Ani jeden z těchto chovatelů ale neoznačuje vlka za nepřítele. Uznávají, že do krajiny patří a výzkumníkům z Univerzity Karlovy navrhují, jak opatření lépe nastavit do budoucna.

Chovatele z Valašska nejvíce trápí třeba složité žádání o dotace. „Řeším, jak to udělat procesně, abych to zvládl. Protože ta legislativa je složitá i pro mne a to se věnuji oboru IT,“ dodává Ondráček.

Rozmanitost krajiny

Tým výzkumníků v oboru sociokulturní antropologie tři roky divoká zvířata pozoroval, počítal a mluvil s více než 120 hospodáři v česko-slovenském pohraničí. „Myslím si, že jsou opravdu důležití hráči, kteří spoluutvářejí tu krajinu v regionu a dělají ji rozmanitou,“ říká výzkumnice Adéla Pohořelá.

„Ten výzkum, to akademické bádání může přinést nadhled, který je potřeba nad tou situací, protože je spousta názorů a zkušeností, jak soužívat s těmi vlky a zároveň si ty ovce ponechat. Protože – to si myslím, že je taky důležité – by lidé taky nechtěli, aby ovce z  beskydských kopců vymizely,“ dodává výzkumnice s tím, že louky s pasoucími se ovcemi nejen dobře vypadají, ale taky lépe zadržují vodu a tak čelí suchu.