Vzpomínky z Buřinky: Berušky v Moskvě

15. květen 2015
Dobré odpoledne

V pátečním seriálu o Muzice bez kapelníka, o Buřinkách a o Beruškách vás už podesáté zveme na malé posezení se zpěvákem, skladatelem a muzikantem Petrem Dudeškem a samozřejmě také k poslechu pěkné písničky, která k povídání patří.

Za dob existence Sovětského svazu se do Moskvy jezdilo hlavně reprezentovat. Společně se spoustou československých potentátů a umělců se tam na jednu oslavu vypravily i Buřinky a Berušky Petra Dudeška. No a nebyly by to Berušky, aby opět něco nevyvedly.

„Byli jsme v hotelu Minsk. Po vystoupení ve Velkém parku moje žena říká, že za ní přišly děti, jestli bychom je nepustili se projít na Rudé náměstí a podívat se na Lenina. V Rusku noc začíná hrozně pozdě, tak holky mohly jít. A jak měly na sobě ještě ty kostýmy, tak šmárovaly,“ začíná Petr Dudešek vyprávět příběh.

Děvčata měla zrovna tu kliku, že byla celá hodina a na náměstí pochodovali vojáci vystřídat službu, která tam držela stráž.

„A ty trdla moje, jak měly ty minisukně, puberťačky, tak šly za těmi vojáky a napodobovaly je. Všichni, kdo tam stáli, si je nafilmovali, nafotili,“ pokračuje Dudešek.

Jak to celé dopadlo? Poslechněte si – viz odkaz ‚Přehrajte si celý příspěvek‘. Povídání je doplněno o hudební ukázku (Dům v rytmu).

autor: ak
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.