Začalo to na Bazalech. V roce 1989 rozpoutali fanoušci Baníku Ostrava bitku se sovětskými vojáky

„Nejčastějším heslem bylo Okupanti a potom Bij a bij Rusáka do hlavy, i když to vlastně byli Sověti. To si pamatuju naprosto zřetelně,“ vzpomíná kronikář Baníku Ostrava Roman Popek zvaný Kaktus, kterému tehdy bylo sedmnáct let. 

Čtěte také

100 let Baníku Ostrava. Seriál o historii, slavných momentech a legendách fotbalového klubu

Hodně drsné to začalo být po zápase, když třeba fanoušci vzali šestimetrovou fošnu a vrazili ji do autobusu. Ti vevnitř nijak nereagovali, jako by měli pokyny neeskalovat situaci.“

Popek stojí před vchodem na stadion a ukazuje z kopce na silnici, kde kdysi parkovaly autobusy se sovětskými vojáky.

„Těch vojáků a jejich rodinných příslušníků z okolních posádek bylo zhruba tři tisíce, ale také dorazili fanoušci vlakem z Kyjeva. S jedním jsem na nádraží mluvil, prý jich přijelo asi tisíc.“

Kronikáře poslouchá sportovní novinář a pozdější ředitel ostravského studia České televize Tomáš Šiřina. Na utkání byl také snad jako pomocník zkušeného redaktora. To si přesně nepamatuje.

Naopak v paměti mu zůstala bitka, kterou nikdy předtím ani potom na Bazalech neviděl. „To byly scény jak z filmu. Tyče od lešení, dlažební kostky, kusy betonu, určitě muselo být hodně zraněných, ale asi je ošetřili až v posádkách. A policajti dělali, že to nevidí. Nechtělo se jim do toho.“

Roman Popek (vlevo) a Tomáš Šiřina|foto:Ľubomír Smatana, Český rozhlas

V Archivu bezpečnostních složek se dochovala situační zpráva Federálního ministerstva vnitra číslo 166 ze dne 2. listopadu 1989.

„Večer po ukončení fotbalového utkání Baníku Ostrava s Dynamem Kyjev v Ostravě došlo k narušení veřejného pořádku a klidu asi tisícem československých občanů, kteří napadli asi 250 sovětských turistů při nastupování do autobusů. Výtržníci použili kameny, klacky a lahve. K jinému závažnému narušení klidu a veřejného pořádku na území ČSSR nedošlo.“

Tyto situační zprávy dostávalo na stůl i předsednictvo Ústředního výboru KSČ v čele s Miloušem Jakešem.

Kromě fotbalového zápasu popisuje svodka soud s disidentem Stanislavem Devátým, pokus muže ozbrojeného samopalem o útěk do Rakouska, otevřený dopis Československé strany lidové nebo nálady horníků na Ostravsku, kterým se nelíbilo vyplácení vyšších mezd polských horníkům.

Utkání vysílala v přímém přenosu Československá televize, ale to, co se odehrávalo mezi fanoušky, vidět ani slyšet nebylo.

„Slyšel jsem i skandování okupanti, ale režisér ruchové mikrofony asi ztlumil a do vysílání se to nedostalo.  Díval jsem se na to na internetu a není slyšet nic,“ dodává kronikář Popek.

Filmové zpracování

Tvrdé potyčky na fotbalových stadionech byly v tehdejší době ale běžné. To potvrzuje i historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Rokoský: „Proslulí byli angličtí fanoušci, jejich bitky musela řešit i britská vláda. I v Československu docházelo k závažným výtržnostem. Například režisér Karel Smyczek natočil v roce 1987 film Proč?, který vznikl na základě reálných událostí, když fanoušci Sparty Praha cestovali vlakem na zápas do Banské Bystrice.“ 

Útok fanoušků Baníku na takzvané turisty ze Sovětského svazu byl ale podle Rokoského výjimečný.

„To byla rarita. Kdyby se to stalo o deset let dříve za tvrdého husákovského režimu, jestli by se to vůbec stalo, tak to má pro všechny účastníky podstatně tvrdší následky.“ O bitce na Bazalech se v komunistickém tisku psalo jen okrajově a o sovětských vojácích nepadlo ani slovo.

Bazaly nyní slouží jako tréninkové centrum|foto:František Tichý, Český rozhlas

Hlavní propagandistické noviny Rudé právo uveřejnily pod zkratkou kft krátký sloupek s názvem Ostudná kaňka. Tomáš Šiřina se pobaveně usmívá. „To nemohli přece soudruzi přiznávat, že sovětští vojáci dostali od Ostraváků na hubu.“

Situační zpráva federálního ministerstva vnitra také uvádí důsledky bitky. „Došlo ke zranění pěti osob, z toho čtyř občanů SSSR a jednoho příslušníka SNB. Všichni byli po ošetření propuštěni do domácího léčení. (Jeden sovětský turista poranění páteře hodnoceno jako těžké.) Kromě odborného lékařského ošetření poskytla československá strana rovněž náhradní autobusy, jimiž turisté odjeli zpět do SSSR. Rozsah způsobených škod činí předběžně 15 tisíc korun.“

Pikantní na celé situaci bylo, že k napadení „sovětských turistů“ došlo k Ostravě, kterou měli komunisté pod silnou kontrolou a kde i nějakých odpůrců režimu bylo jako šafránu.

„Tady tomu vládl šéf krajského výboru KSČ Mamula (Miroslav Mamula, poslanec tehdejšího parlamentu, stalinista a symbol normalizace na Ostravsku – pozn. red.) To byl ruský člověk už od roku 1968, ti se asi museli divit,“ pokyvuje hlavou Tomáš Šiřina.

14 dní do revoluce

Zatímco hornickou Ostravu svíral kouř a všemocný komunistický aparát a Československo působilo jako konzervativní skanzen, do pádu berlínské zdi zbývalo osm dnů. Dokonce o 200 kilometrů dál na sever v polské Vratislavi začínal Festival nezávislé kultury, kde se sešla opozice především z Československa, a na koncertě hrál Karel Kryl. 

Historik Jaroslav Rokoský připomíná, že v Polsku už jednala opozice u kulatého stolu. „V Maďarsku se také děly změny a především v Sovětském svazu běžela perestrojka. Z toho českoslovenští komunisté neměli radost.“

Komunistický režim se začal hroutit dva týdny po památném zápasu a následné události ho zcela zastínily. Skalní fanoušci Baníku Ostrava si ho ale vzít nenechají.

„Z legrace říkáme, že jsme tady začali sametovou revoluci. Začalo to na Bazalech,“ usmívá se Roman Popek a Tomáš Šiřina dodává: „V té době už stály v Praze u německé ambasády opuštěné trabanty, jak Němci utíkali. Cosi už bylo cítit v Praze ve vzduchu, ale v Ostravě bylo všechno zpožděné, proto byly události na Baníku tak překvapivé.“

Na hřišti skončil zápas s Dynamem Kyjev remízou 1:1 a Baník Ostrava po předchozí prohře v Kyjevě v poháru UEFA skončil.