Afro Celt Sound System: Svobodně jako slavík ve větru

03733881.jpeg
03733881.jpeg

Pro Afro Celt Sound System znamenala hudba vždy způsob, jak dokázat, že i v problémových časech dokáže multikulturalismu přežít a prospívat. To je jeden pohled na mezinárodní skupinu. Ten zdaleka nejzásadnější. Přidejme odpor k jakékoliv formě rasismu a vyjde nám z toho album Flight.  Umělecky a humanisticky nejambicióznější naplnění hesla Love Light and Unity, na samém začátku vloženém do erbu dvorním grafikem Jamie Reidem.

Na Afrokelty, vedené vášnivým ornitologem Simonem Emmersonem, dolehlo neodbytné přesvědčení: „Pokud mohou ptáci svobodně létat, pak musíme i my. Stejně jako slavík ve větru.“ Paralelu mezi ptačí a lidskou migrací však uzavírají hořkým konstatováním: lidé se na rozdíl od ptáků nemají často kam vracet. Domovy jim zničily války nebo je odsud vyhnaly klimatické podmínky a chudoba. Srdcem a vrcholem alba se stala čtyřdílná suita The Migration Medley – popis lidského utrpení a nezadatelného práva svobodné volby v kostce.

Snad nikdo před Afro Celt Sound System, skupině proslulé neobyčejně horoucí fúzí gaelských a západoafrických hudebních tradic prokrvených náporem elektrobeatů, nevyvinul tolik úsilí k pochopení rozdílných kulturních světů a nezrušil tolik žánrových definic.  V soudržném zvuku Afrokeltů přitom musí být každému kulturnímu vkladu umožněno „svobodně dýchat a zářit“. Bez debat je také lze považovat za důležitý vklad do diskuze o britské multikulturní společnosti. Vždyť ve skupině se sešli Skotové, Angličané, Pákistánci, Senegalci, Irové.

„Multikulturalismus máme vepsaný v DNA. Je to naše základní politická a sociální hodnota. Nejde o pouhou filozofii, my tak skutečně žijeme,“ tvrdí Simon Emmerson i na novém albu spoléhající na nejbližší a letité přátele: hráče na buben dhol Johnny Kalsiho a N’faly Kouyaté s korou. Prožili toho spolu hodně, vždy s myšlenkou na zhodnocení nových inspirací a navázaných přátelství. Sestava Afrokeltů proto vždy podléhala proměnám: ta současná čítá okolo patnácti hudebníků a zpěváků a čestné hosty, podtrhující myšlenku alba.

Skladbu Night Crossings rozsvítil sbor Stone Flowers, podporovaný charitativní organizací Music Action International, pomáhající ve Velké Británii uprchlíkům z válečných zón, kteří prošli utrpením a mučením, zbavovat se traumat.

V Sanctus zase slyšíme Amani Choir, vedený Emmanuelem Yogolelo, válečným uprchlíkem z Demokratické republiky Kongo, dnes terapeutem v Manchesteru. Sanctus je vlastně přepracovaní verze dětské písničky z Konga, kterou režisér Lindsay Anderson použil v roce 1968 ve filmu If, kdy Británií otřásaly studentské bouře.

„Afrokelti se pravděpodobně nacházejí ve své nejvíc politické fázi," myslí si Simon Emmerson. Souhlas, na každý pád také na vrcholu svých uměleckých sil.

Pozornost si zaslouží i nové heslo: Universal majesty verity love infinite.

Spustit audio

Související