Anansy Cissé & Nahawa Doumbia: Písně o budoucnosti Mali

Nová alba zpěvačky Nahawy Doumbia a kytaristy Anansy Cissého oslovují především malijskou mládež, frustrovanou z dění v zemi natolik, že jediným řešením pro ni zůstává emigrace.

Anansy Cissé je spojován s linií pouštních bluesmanů od řeky Niger: fascinujících kytaristů vykřesávajících z několika tónů impozantní, doslova magnetizující hudbu. Neliší se od nich ani akustickým základem doprovodu – loutna ngoni, perkuse calabash a jednostrunné housle soku – má ale evidentně hodně naposlouchané západní rockové kytaristy, užívá si úderných riffů, modeluje zvuk přes efektové krabičky, využívá baskytaru a pouští se do psychedelických výletů.

Z plejády podobných malijských hráčů vybočuje i podmanivějšími, nesplývavějšími melodiemi a častěji než u jiných je od sebe u něho dokážeme odlišit. Když před sedmi lety vydal debutové album Mali Overdrive, udělal s ním tolika lidem radost, že se předpokládalo, že bude jenom otázkou času, kdy přijde s dalším. Život v dnešním Mali ale není snadný a tak jsme si na novinku Anoura museli počkat až doteď.

Časy, kdy v západní Africe griot hrábl do strun kory a ukončil válku nebo si znepřátelení sousedé ve sporu o půdu padli do náruče, jsou pryč. Tahle idyla samozřejmě nefungovala vždycky a všude, přece jenom ale měla společnost k hudebníkům respekt nebo jim alespoň minimálně naslouchala. 20. století starodávné hodnoty ale postupně odfouklo. Jak jinak, na duchy a letitá pravidla z mladých už věří málokdo a pak tu máme něco zcela nového: radikální islám, pašeráky drog a zbraní, terorismus a další vymoženosti moderní doby, držící dnešní Mali v kleštích.

Anansy Cissé pochází z Diné, městečka v regionu Timbuktu, odkud před válkou na severu země utekl do hlavního města Bamako. Před třemi lety ho pozvali domů, aby zahrál na místním festivalu. Po cestě ho však ozbrojení teroristi přepadli, rozbili mu všechny nástroje a  několik dnů věznili.

„Začal jsem pochybovat o své hudební kariéře. Jaký má totiž smysl, když zpíváte o lásce, míru a sociální spravedlnosti a stejně se to obrátí proti vám,“ uvedl Anansy a skončil s koncertováním.

Zavřel se do malého studia v Bamako a pustil se do spolupráce s mladými rapery, což mu prý k obživě stačilo. Po narození dcery se vše se začalo chýlit k lepšímu, ale pak přišla další rána: nečekaně mu zemřel blízký přítel a znamenitý hráč na jednostrunné housle soku Zoumana Tereta. I kvůli uctění jeho památky se proto rozhodl vydat album Anoura a zařadit na něho skladby, které předtím stačil s Teretou natočit.

Název alba Anoura překládáme jako Světlo, v případě Anansyho vyzařující přes všechen politický marast panující v Mali naději. Vysokým hlasem o ní zpívá nejčastěji, a ve skladbě Djam Maganouna také o odpovědnosti za své činy, protože ten, kdo se k jiným chová neuctivě a škodí lidem, nikdy nemůže získat jejich úctu.

Kanawa jako velká událost roku

Vliv kasty profesionálních hudebníků griotů na sever Mali nedosahuje, proto se Anansyho pouštní kytarové blues od zbytku země výrazně odlišuje. A grioty nenajdete ani v regionu Wasoulou. S tím je spojená starověká lovecká hudba, patří mezi nejstarší přežívající hudební africké formy. Zvukem šestistrunné harfy donsongoni žádali lovci před vstupem do pralesa duchy o přízeň a šťastný návrat. Hypnotický rytmus pomáhaly udávat železná „škrabka“ karinyangu a buben djembé, vyrobené tamními kováři. Alata Brulaye v 50. letech minulého století složitě laditelnou donsongoni upravil  na „harfu mladých“ kamalengoni, čímž odstartoval modernizaci hudby z Wassoulou, po celém světě reprezentovanou zpěvačkou Oumou Sangaré, kytaristou Habibem Koitém a Nahawou Doumbia, lyšící se však od zbytku zpěvaček mocně oslnivým hlasem.

Jako jediná také proslula důrazem na rytmus didadi, další z nevšednosti kraje Wassoulou spojeném s tancem doprovázeným djembé. Jeden z největších impresáriů Afriky, producent Ibrahim Sylla, vydal zpěvačce v 90. letech výborná alba a podporoval ji v souzvuku kamalengoni s elektrickou kytarou. Doumbia se pak docela na dlouho vytratila z mezinárodní scény. Až teprve před šesti lety, s vyjitím digitalizovaných verzí starých alb na blogu Awesome Tapes from Africa amerického etnomuzikologa Briana Shimkovitze, se začala Doumbia znovu objevovat v Evropě. Třeba na pražském festivalu Respect. S alby ovšem šetřila a tak její novinku Kanawa můžeme hned z kraje roku považovat za velkou událost.

Mladý producent N’gou Bagayoko zpěvačku neuzavřel do šablony přežívající legendy. Obklopil ji hudebníky s tradičními i moderními nástroji, neodpustil si elektronické vsuvky a sound alba podřídil potřebám mladé generace. Afropop Nahawy Doumbia totiž v textech míří skoro výhradně na ní. Připomíná hrůzy plenicí sever Mali, vyzdvihuje statečnost lovců, rodinné hodnoty a radí mladým dívkám jak vzdorovat patriachální společnosti. Ve skladbě Adjorobena se k ní proto přidává s nemémě zvučným hlasem dcera Doussou Bagayoko, dnes velká hvězda malijského popu.

Kanawa znamená Nechoď. Nahawa sice chápe rozhodnutí mladých emigrovat do Evropy, přesto je žádá, aby zůstali doma a přispěli k budování budoucnosti Mali. „Vidíme, jak naše děti umírají v oceánu nebo na cestě přes Saharu. Proč, ptám se jich, než se rozhodnou k útěku. Chápu, že nemají práci, trápí je chudoba a malijští politici. Přesto je, žádám, nechoďte. Zůstaňte doma, protože budoucnost Mali je ve vašich rukách,“ vysvětlila Nahawa ústřední zaměření alba. Výstřely v hypnotické skladbě Foliwilen už nekomentovala, ty ať si každý přebere po svém.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.