Nová alba, o kterých ještě uslyšíte – leden 2025
Pořad Hudba ze zapadlých vesnic vám každý měsíc přináší novinky ze scény world music a folku. V lednovém vydání uslyšíte dvojici Justin Adams& Mauro Durante, Marii Putnerovou, Orchestre Tout Puissant Marcel Duchamp nebo irskou zpěvačku Róis.
U mezinárodní dvanáctičlenné sestavy Orchestre Tout Puissant Marcel Duchamp nikdy neuhádnete, co bude následovat. Až na to, že to samozřejmě víte: parádní, nápady bublající hudba vycházející z minulosti členů zahrnující postrock, punk, krautrock, jazz, klasiku, avantgardu a pořádnou dávku libertariánské svobody. A pokud jde o leadra, kontrabasistu Vincenta Bertholeta, ten přispěl láskou k západoafrické hudbě a když prý poprvé slyšel Felu Kutiho, došlo mu, že tím pro něho dosavadní hudební život běžného evropského muzikanta nadobro skončil. Z šestého alba Ventre Unique od Všemocného orchestru znovu slyšíme vše, co od něho známe a má za to náš obdiv: dechy, smyčce a kytary stmelené pod vedením dvou marimb a bicích do neúprosného afrofunkového groove. Radost z odvazu na novém albu Orchestre Tout Puissant Marcel Duchamp znovu strhává, stejně jako zpěváci. Co však tentokrát překvapí, je zvýšená míra poťouchlosti ve francouzsko-anglických textech a spousta otázek týkající se současné společensko-politické situace. Jak vzdorovat klimatickým změnám a úzkostem doby, kdy už skoro nikdo neví, jak rozdělat oheň a přestává chápat, co na Zemi pohledává? Všemocný orchestr nabízí jednoduchou radu: „Otevřete okna a vypusťte všechny prasata.“ Což by prý mělo zafungovat, nicméně za předpokladu, že přitom „zboříte zdi, rozbijete bariéry, začnete jíst mraky a zahrajete si na kovboje a indiány, pokud možno ale bez kovbojů“.
Irská zpěvačka, skladatelka a hudebnice z Belfastu Rose Connoly vystupující pod jménem Róis se na albu Mo Léan vrátila k nejstarším irským pohřebním tradicím a s producentem Johnem „Spudem“ Murphym ze skupiny Lankum do nich na albu Mo Léan zanesla progresivní elektropop, ambient a drone. Občas zpívá starobylým stylem sean-nós a podle svých slov vstoupila do prostoru přesahující naše vnímání života, v němž žal vyplývá z historických tragédií, které Iry potkaly během anglické kolonizace a Velkého hladomoru. Mohla přitom národními zvyky svou hudbu pouze nazdobit. Namísto toho se do nich hluboce ponořila a naučila se kvůli tomu dokonce irskou gaelštinu.
Pohřební plačka je práce, jako každá jiná: zaplatí vám za to, že kvílíte nad úplně cizím mrtvým. To je ale povrchní dojem, protože se jedná o akt svého druhu, a nejen po stránce schopnosti vyvolat v sobě přesvědčivé emoce. Irské plačky, kterým se tu říká keening, ovládaly naprosto specifický způsob zpěvu a jejich vrcholné vokální umění se v Irsku předávalo z generace na generaci do 50. let minulého století, kdy ho katolická církev nechala zaniknout. Na přímý zákaz si však netroufla, a tak začala šířit doporučení o nevhodnosti keeningu, což postupně vedlo k tomu, že horliví katolíci přestali zpěvačky v obavách zvát a když se na stranu církve přidali moderně uvažující Irové, považující obřad za primitivní kulturní přežitek, keening, pravděpodobně jedna z nejstarších v Irsku dochovaných hudebních tradic málem nadobro zanikla. A protože se jednalo o intimní záležitost, existuje pouze naprosté minimum nahrávek, takže na albu Mo Léan máme možnost slyšet samply a reinterpretace dvou vzácně zaznamenaných zpěvaček z 50. let.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.