Anoushka Shankar & Sofia Rei: O ženách, dětech, lásce a lidském soucitu

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03426959.jpeg

Nová alba argentinské zpěvačky Sofie Rei a indické sitaristky Anoushky Shankar nejsou jen o zajímavé hudbě.

Kdyby Sofia Rei byla pouze profesorkou na newyorské universitě, kde se věnuje latinskoamerickým hudebním tradicím, tak by se dalo pochopit, že si na záda hodila batoh, do něho vložila nahrávací zařízení s kytarkou charango a vydala se do chilského mystického údolí Elqui, které tolik milují astronomové z celého světa, za novým studijním materiálem. Jenomže Sofia není jen profesorkou, ale také uznávanou zpěvačkou a její tvorba se z běžné hudební produkce natolik vymyká, že nové album Umbral ze všeho nejvíc připomíná hvězdu, která spadla z nebe a naplno se rozzářila do halucinogeního jasu mixem andských tradic a experimentálního elektropopu. V nejemotivnější skladbě La Cída navíc Sofia popisuje smrtelný pád svého otce na staveništi způsobem, jako by ji nenatáčela na nejsušší poušti světa Atacama, která na údolí navazuje, ale za dozoru Björk na Islandu.

Sofia Rei sice pochází z Argentiny, od mládí ale žije v New Yorku, kde se zapojila do okruhu spolupracovníků hudebního radikála Johna Zorna, na jehož labelu Tzadik vydala několik ceněných alb. Natáčela také s kytaristou Marcem Ribotem, Bobby McFerrinem a Mikem Pattonem a postupně vytvořila vlastní originální zvuk stojící na průniku tradic, elektroniky, jazzu a hravých rytmů. 

Miluje také poezii chilské básnířky Gabriely Mistral, která v údolí Elqui strávila mládí. Skladba La Otra (The Other) má být poctou této první držitelky Nobelovy ceny za literaturu z Latinské Ameriky. Výrazný podíl na vynikajícím albu pak nelze upřít francouzskému producentovi původem z Guadeloupe JC Maillardovi, dobře známého z alb beninské zpěvačky Angelique Kidjo nebo Richarda Bony.

Když indickou sitarisku Anoushku Shankar opustil loni kvůli jiné manžel a na výchovu dvou dětí zůstala sama, než by se z toho zhroutila, natočila krátké, osobně laděné album Love Letters. Písně na způsob milostného dopisu, povzbuzení a rozmýšlení nad uzdravením ze ztrát, přivedly Anoushku dokonce poprvé ke zpěvu. Přemluvila ji k tomu německá písničkářka tureckého původu Alev Lenz, stejně tak k čistě ženské sestavě, zahrnující studiové inženýrky, výtvarnice, ale také zpívající čelistku Ayannu Witter-Johnson nebo indickou zpěvačku Shilpu Rao. Album se dočkalo nominace na Grammy, ale pak přišel covid a další starosti, takže se Anoushka rozhodla k pokračování, kdy k původní verzi přidala další skladby a několik remixů. Mezi ty nové patří Opening, Flowering, Drinking, ve které si Anoushka po delší době zazpívala s nevlastní sestrou Norah Jones.

Albu Love Letters P.S. vévodí dlouhá skladba Sister Susannah s recitací Nikity Gill, jedné z nejvýraznějších indických básnířek mladé generace. S Anoushkou upozorňují na téma spojené s covidovou izolací, kdy prokazatelně stouplo domácí násilí páchané na dětech a zvýšil se i počet sexuálního obtěžování žen.

Není to poprvé, kdy se Anoushka postavila na stranu utiskovaných, vzpomeňme si, jak mocně se v roce 2016 na albu Land of Gold vyzpovídala z pocitu bezmocnosti a soucitu s uprchlíky. Aktuálně je prý nesmírně poctěná, že se mohla stát ambasadorkou projektu The Walk, s nímž londýnská divadelní společnost Good Chance unikátním způsobem upírá světovou pozornost na uprchlickou krizi a úděl malých dětí bez rodičů a domova. Anoushka stojí po boku herců Gillian Anderson, Chiwetel Ejiofor, Jude Law, Juliet Stevenson, skupiny Wolf Alice a řady respektovaných aktivistů, sportovců a hudebníků, kteří budou sledovat osm tisíc kilometrů dlouhý pochod  tři a půl metru vysoké loutky Little Amal (Malá Naděje), začínající na turecko-syrské hranici a končící na podzim v Londýně. Za pomocí čtyř loutkovodičů odehraje po cestě mnoho představení v roli malé uprchlice hledající svou matku a zastupující třicet miliónů dětí, které podle odhadů organizace UNICEF přišly o rodiče. 

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová