Arat Kilo & Kutu: Popový řev Judského lva

„Když jsem před šesti lety poprvé přijel do Etiopie a ponořil se do tamní kultury, vůbec jsem netušil, jak je unikátní,“ uvedl francouzský houslista Théo Ceccaldi. Co tím myslel? Je toho hodně, co možná nejstarší africká křesťanská země, která po tři tisíce let své existence nikdy neprošla koloniálním obdobím, nabízí. Jedná se o rodiště královny ze Sáby, přechovávají tu údajně bájnou Archu úmluvy, pochází odsud Lucy, tedy tři milióny stará kostra předka dnešního člověka, a Etiopie se také pyšní vlastním kalendářem, takže při každé návštěvě tu omládnete o sedm let a osm měsíců. Théo Ceccaldi v Addis Abebě zjistil, že to sice v nočních klubech swinguje jako v 60. letech minulého století, jenomže už ne s ethio-jazzem, ale s rockem, elektronikou, reggae a popem. Nicméně stále nezaměnitelně „etiopsky“ a když potkal zpěvačku Hewan Gebrewold, nezbývalo mu, než prý založit podle svých slov „strašně taneční a zábavnou“ skupinu Kutu. S bratrem, baskytaristou Valentinem, japonsko-belgickou klávesistkou Akemi Fujimori a bubenickou legendou Cyrilem Atefem pak v roce 2022 na debutovém albu Guramayle společně naplnili představu o elektro ethio-prog rocku.

Na novém albu Marda, což je název tradičního náhrdelníku navlékaného dívkám, ze kterých se stávají ženy, přidali Kutu pořádnou dávku popu ve smyslu manifestu mladé etiopské generace toužící se bavit. Produkci se ujal francouzský elektronik Lazy Flow a ve výbušné skladbě Namuna slyšíme raperku Pongo, angolskou hvězdu lisabonské elektronické taneční scény.

Téma skladeb přelétává z milostných vyznání k údělu etiopských hudebnic v čistě mužském prostředí, zároveň se v nich odráží bohatost kulturních tradic a zpěvačka Hewan nadále vychází z výsostného umění etiopských bardů azmari. Ve skladbě Lem Lem pak připomíná oslavu Nového roku, připadající v Etiopii na 11. září, kdy dívky oblečené do bílých šatů obcházejí sousedy, za doprovodu bubnu kebero jim zpívají a na oplátku za to dostávají jídlo nebo peníze.

Názvem nového alba francouzská ethio-jazzová skupina Arat Kilo dává najevo, že pokud jde o uměleckou kvalitu, můžeme se na ní spolehnout. Danama totiž z bambarštiny překládáme jako důvěryhodný. O čem ale zároveň podle skupiny mluvíme, když zmiňujeme důvěryhodnost? Třeba o tom, že v dnešních neklidných a válečných časech přestává být tato vlastnost standardem, což nás nutí si mezi lidmi s ambicemi řídit svět pečlivě vybírat. Totéž platí pro volbu umělců přicházející s různým vysvětlením, proč jsme tam, kde jsme, a i v tom můžeme Arat Kilo a jejich hostům důvěřovat. S malijskou zpěvačkou Mamani Keitou a americkým rapujícím básníkem Mikem Laddem žijícím v Paříži navíc Francouzi nespolupracují poprvé, šťastně na ně vsadili už na předcházejících albech.

Pojmenovat se po monumentu Arat Kilo s Judským lvem na vrcholu byl od francouzské skupiny dobrý tah. Nechal ho postavit etiopský císař Haile Selassie, za jehož vlády se hudební scéna hlavního města Addis Abeby stala v 60. letech minulého století nejen africkou odpovědí na „swingující Londýn“, ale také inkubátorem propojení etiopské pentatoniky s americkým jazzem, což vedlo ke vzniku naprosto unikátního ethiojazzu. Dnes světového hudebního fenoménu, kterému v Paříži před lety propadla také šestice francouzských jazzmanů a rockerů Arat Kilo, popírající od začátku všechna klišé o západních muzikantech hrajících africkou hudbu.

S pátým albem Danama postoupili ještě dál: na ethio-jazz naroubovali další vlivy, dechaři se nechali inspirovat neworleanskými pochodovými kapelami a raper Mike Ladd je přinutil experimentovat s elektronikou. Zpěvačka Mamani Keita se v Mali narodila do šlechtické rodiny a k hudbě, práci griotů, se tudíž neměla ani přiblížit. Přesto to riskla a když se přestěhovala do Paříže a seznámila se se správnými lidmi, začala její kariéra vyhledávané zpěvačky, které je doma v afropopu, tradicích i elektronických projektech. Po boku skupiny Arat Kilo se na novém albu představila ve všech polohách a nejsmutněji asi, když ve skladbě Kele prosí o skončení všech válek.