Sunny War: Plač holka, plač

Alba vznikají z mnoha důvodů, třeba během honění duchů po baráku s mačetou v ruce. Nakonec se sice ukázalo, že za magickými halucinacemi americké písničkářky Sunny War byl unikající plyn, skladby na album Armageddon In A Summer Dress přesto dopsala a s mnoha podobně naladěnými hosty natočila. Obsahem patří k nečastějšímu druhu uměleckého vyjádření poslední doby: také mladá černošská tvůrkyně reaguje na to, čím právě teď všichni procházíme, a neskrývá deziluzi, že nutnost žít morálně uprostřed amorální politiky už hodně lidí z naprosté bezmoci, že nemohou nic změnit, vzdává. Přesto své vidění Armageddonu, tedy bitvy mezi dobrem a zlem, Sunny War oblékla do letních šatů, čímž jsou myšleny osobní protestsongy našponované až nepatřičně hitovými melodiemi, podtrhující její letité přesvědčení, „že lidé jsou ve skutečnosti démoni, andělé a bestie zároveň“.

Sunny War nepatří mezi salónní rebely, život poznala i z té horší stránky. Prošla si bezdomovectvím, alkoholovou a drogovou závislostí, pobyty ve vězení a otec s matkou nemohli ani náhodou aspirovat na rodiče roku. Také ji zemřelo až příliš přátel a za terapeutické východisko, aby také tak neskončila, vždy brala skládání písní přeskakujících z rocku, do country, blues a punku. Nestaví se do role ublížené, neutápí se v sebelítosti ale ani nekapituluje, jen má stále větší potřebu přemýšlet nad tím, že to nejhorší teprve přijde. A i když se nám prý nedostává padajících hvězd, abychom si mohli něco hezkého přát, máme si zachovat víru, protože, jak zpívá ve skladbě Rise, špatné dny zkrátka přicházejí a zase odcházejí.

S nejpočetnější a nejrockovější kapelou své kariéry Sunny War hodně zhlasitěla, varhany nechává kvílet jako Bob Dylan blahé paměti a její chuť, jako by se nepřehlédnutelně postavit na špičky dobře pochopil producent alba Andrija Tokic, který s podobným manifestačním výkřikem má bohaté zkušenosti ze spolupráce s kapelou Hurray for the Riff Raff vedenou podobně štiplavou Alyndou Segarra.

Nemáme peníze, takže ani moc, zpívá Sunny War a dochází k přesvědčení, že protestní pochody jsou jen marné způsoby, jak sami sebe uklidnit, přestože to je v dnešní tvrdé době jediný způsob, jak se nezbláznit. „Plač holka, plač. Dnes jsi viděla peklo a já vím, život není vždycky veselý a každá tráva není zelená, ale zkus se dostat na druhou stranu, ke svému modrému nebi a hrdosti,“ zpívá se slavnou černošskou písničkářkou Valerií June ve skladbě Cry Baby.  

Punk rock je moje druhá stránka, tvrdí Sunny War a my to dobře víme, přesto nás skladbou Walking Contradiction, zřejmým vrcholem alba, překvapila. Celoživotní obdiv k už neexistující legendární britské anarchistické punkové skupině Crass totiž překlopila v duet s jejím frontmanem Steve Ignorant, ačkoliv je mezi nimi skoro čtyřicetiletý věkový rozdíl. Společně skřípou zuby nad rozdělením společnosti na my a oni a nejhůř to od nich schytali od reality vzdálení a naši důvěru zneužívající politici. „Není legrační, že už je nevnímáme jako lidi?“ zpívá velmi nepravděpodobná dvojice.

Sunny War svým uvažováním zaimponovala samotnému Willie Nelsonovi, zařazující její parádní kousek If It Wasn't Broken na své loňské album coverů Last Leaf on the Tree, čímž ji postavil na roveň Niny Simone, Toma Waitse nebo Neila Younga. Tak vysoko autor tihiti pořadu při hodnocení jejího posledního alba Anarchist Gospel nemířil, i tak ho zařadil mezi nahrávky roku 2023. Bez tušení, s čím Sunny War přijde napříště. Armageddon In A Summer Dress proto do seznamu toho nejlepšího za letošek už rovnou zařazuje teď.