Balaklava Blues: Humanismus nalezený v temnotě

03187765.jpeg
03187765.jpeg

Radikální interaktivní představení Counting Sheep se předloni stalo senzací evropské i americké divadelní scény a získalo nespočet ocenění. Manželé Mark a Maryša Marczykovi s kanadskou gypsy punkovou kapelou The Lemon Bucket Orkestra vtáhli během dvou hodin publikum do krvavého děje ukrajinského Majdanu a připomenuli, že svoboda není samozřejmost. Neméně intenzivní hudební pokračování je spíše elektrobeatovou meditací manželů o tom, jak se s Majdanem vyrovnali oni osobně.

Mark, Kanaďan s ukrajinskými kořeny a leader početné kapely The Lemon Bucket Orkestra odkrývající hudební záměr v podtitulu „Balkan-Klezmer-Gypsy-Party-Punk-Super Band“ a Maryša, klavíristka a etnomuzikoložka z Kyjeva, se seznámili a zamilovali během masových protestů na Majdanu, kam se Mark z Toronta vydal podpořit Ukrajince.

„Maryšu jsem poprvé spatřil se sborem zpívat na podiu rekviem za zastřeleného mladého chlapce. Byla to ta nejkrásnější a nejsmutnější polyfonie jakou jsem v životě slyšel. Dali jsme se do řeči a zjistili, že máme podobné názory. Scházeli jsme se pak každý den, mluvili s lidmi a začali o tom psát. Přijeli za námi tři členové kapely a společně jsme cestovali po Ukrajině s písněmi Boba Dylana, Boba Marleyho a vůbec mezinárodně známými revolučními skladbami. Zatímco my se museli vrátit, Maryša pokračovala sama a pracovala jako dobrovolnice v nemocnici. Po několika měsících jsem se do Kyjeva vrátil, vznikl konečný scénář, a protože jsme si uvědomili, že neumíme hrát, rozhodli jsme se postavit příběh na hudbě a interakci s publikem,“ přiblížil Mark vznik představení Counting Sheep (Počítání oveček). 

Režie se ujali Natalia Kaliada a Nikolai Khalezin z Běloruského svobodného divadla, s otřesnými zkušenostmi s běloruskou diktaturou a návštěvníkům dali na vybranou: kdo chtěl, mohl s nimi vstoupit do děje, stát se demonstrantem Majdanu. Popíjet vodku, jíst boršč, házet umělými cihlami, účastnit se mše za mrtvé, bojovat na barikádách; kdo se neodvážil, jen přihlížel a nechal se pohltit filmovou projekcí, strhující divokou hudbou a ukrajinskou vokální polyfonií.

Vznik nového multimediálního představení Balaklava Blues eskalovalo následné dění na Ukrajině: válka na Donbasu, kde zemřelo mnoho jejich přátel, sestřelení civilního holandského letadla, ruská anexe Krymu a pocit pokračovat ve vyprávění. Manželé se tomu dlouho bránili, rány byly ještě pořád hodně čerstvé. Tíha nastřádaných emocí je přemohla a tak udělali jedinou možnou věc: zhudebnili je a současně s představením vydali na albu Fly. Zdaleka odvážněji: do ukrajinské tradiční hudby integrovali elektroniku, hip hop, rock a o nic méně radikálně koncipovali filmovou a zvukovou složku zahrnující autentické záběry z válečných linií.

K těm odkazuje i název Balaklava: ve městě ležícím na Krymu se v roce 1854 během Krymské války odehrála bitva mezi Ruskem na jedné straně a  Velkou Británií, Francií a Tureckem na druhé. Do 90. let minulého století pak byla v Balaklavě umístěna před veřejností přísně střežená strategická základna vojenských ponorek. 

„Pro nás je to o nalézání krásy a síly ukryté v psychologickém a fyzickém útlaku. V temnotě nacházíme humanismus a při hledání zjišťujeme, že na to nejsme sami,“ řekla Maryša, kterou by prý předtím Majdanem nikdy nenapadlo, jak hodně ji ukrajinsko-ruský konflikt promění v politickou aktivistku.