Balaphonics: Panafrické třeštění

Je jich devět, považují se za dechovku a hrají afrobeat, ghanský highlife, kamerunské bikutsi nebo mandinský afrofunk; k tomu jazz se soulem a za ústřední nástroj, okolo kterého se všechen rytmický mazec točí, zvolili balafon. Na tom by nebylo nic divného a možná vás napadá, že není měsíc, aby podobná kapela nenahlásila nástup na scénu, jenomže u Balaphonics je všechno jinak. V sestavě nenajdete jediného Afričana a zmíněné styly si už deset let s enormním nasazením užívají francouzští jazzmani, ke všemu běloši. Přesto si tahle tahle dechovka získala v západní Africe takové renomé, že se k nim na druhém albu Spicy Boom Boom přidali Jupiter & Okwess z Konga, raper  K.O.G nebo famózní malijský zpěvák Moriba Diabaté.

Vždycky, když se Evropané rozhodnou hrát na balafon, koru nebo loutnu ngoni, je potřeba zbystřit. Mají totiž pocit, že se jedná o nástroje jako jiné a vůbec neberou do úvahy, že západoafričtí grioti se na ně pod vedením mistrů učí hrát odmalička a chovají k nim až posvátnou úctu. Poslouchat pak sice upřímně odhodlaného, leč s duchem nástroje se logicky míjejícího Evropana není někdy nic příjemného. Nelze přitom generalizovat, známé spoustu evropských muzikantů, kteří si takové umění osvojili do té míry, že se mohou odvážit zahrát si před grioty. Také Ben Moroy, než by se nechal zahanbit, studoval hru na balafon u Adama Diabatého a Lansiné Diabatého, což jsou jména před kterými v Guinée-Conakry a Burkina Faso všichni smekají. Není pak divu, že Balaphonics získali v Benovi rytmicko-melodický motor.

Francouzská dechovka Balaphonics letos slaví desáté výročí a za svou opravdu vypulírovanou a inovativní reinterpretaci západoafrické hudby má náš obdiv. Copak náš, k dechařům a kytaristům se s chutí dříve přidali velikáni Manu Dibango, Habib Koité nebo už nežijící kamerunský baskytarista Hilaire Penda, kterému Francouzi album Spicy Boom Boom dedikovali. Ve skladbě Spicy Boom Boom, podle které nakonec album pojmenovali, si s nimi zazpívala  Kandy Guira z Burkina Faso, dobře známá z ženské vokální skupiny Amazones d'Afrique, založené Oumou Sangaré a Mariam Doumbia.

U prolnutí magické síly balafonu s energií dechovky vedené jazzmany si Balaphonics hned na začátku určili pevná pravidla. Byť se nechají západoafrickou hudbou silně ovlivnit, hrát budou pouze vlastní skladby a nebudou se u toho tvářit jako grioti, ale hlavně bavit. Tomu pak odpovídá místy až třeštivý zvuk, podiová show, bláznivé kostýmy a videoklipy z dílny výtvarníka Matthieu Choineta.

Balaphonics založil trombonista Nicolas Bongrand po dvou letech hraní s kapelou ghanského rapera Blitz The Ambassador. Afro-jazzová dechovka si svou popularitu na dlouhých turné řádně odpracovala, ale mráčky se nad  ní občas začernaly. Bongrand to vysvětlil: „Jako bílí Francouzi hrající africkou hudbu jsme neušli kritice z kulturního přivlasťnování. Chápu, že je třeba si svou kulturu před nájezdy nejrůznějších týpků chránit, ale zrovna u nás jsem to považoval za druh  nepřiměřené cenzury. Naše hudba je přece o kulturním sdílení ne o nějaké loupeži. A zajímavé na tom je, že podobné problémy jsme nikdy neměli v Africe. Když jsme se s tím v malijském Bamako svěřili Tiken Jah Fakolymu, řekl nám, že podobné nesmysly můžeme čekat jen od hlupáků a Jupiter Bokondji nám poradil, ať je rovnou pošlem do háje a hned požádal, jestli si se svou kapelou s námi může na novém albu zahrát.  A Hilaire Penda, náš mentor, nás uváděl jako příklad těch, od koho se mohou Francouzi učit porozumět africké hudbě.“