Barabové na Vítkovsku po sobě zanechali mnohé silnice, železnice i náhon

Zálužné
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Zálužné

Baraba. Toto slovo je na Ostravsku velmi rozšířené. Barabou dnes rozumíme člověka, který se nechová zrovna podle společenských pravidel. Původně se ovšem jako barabové označovali dělníci stavějící tunely, železnice či silnice. Nejčastěji k nám přicházeli ze severní Itálie. A mnozí z nich u nás zanechali opravdu výrazné stopy.

Místu, kde se na Vítkovsku kříží silnice z Nových do Starých Těchanovic a Zálužného, se říká U Baraby. Právě díky barabům mají už více než 100 let těchanovičtí pohodlnější cestování.

„Barabové byli v 19. a ještě i v 20. století odborníci na stavby železnic, silnic, tunelů, mostů. Byla to kasta lidí, kteří se rekrutovali v Itálii. Jeden z nich – Angelo Migliarina, se jako stavební dělník dostal na stavbu železniční trati mezi Olomoucí a Krnovem a zakotvil tady. Vypracoval se na mistra, stavbyvedoucího a postupně si vybudoval svou firmu,“ popisuje Petr Zahnaš z občanského sdružení Zálužné.

Firma pak ve Slezsku stavěla různé železniční trati a další stavby včetně těchanovické silnice. Právě u křižovatky U Baraby se nad silnicí tyčí skála, na které jsou připevněny tři památeční tabule.

„Připomínají nám Johanna Migliarinu, který byl otcův společník. V roce 1915 musel jako voják narukovat na bojiště 1. světové války a 25. května téhož roku v Haliči padl. Vděční občané a Okresní silniční výbor ve Vítkově mu na skálu instalovali první z pamětních desek,“ vysvětluje Petr Zahnaš.

Asi 200 metrů od místa s pamětními deskami ležela barabská vesnice. Dnes je to chatkový tábor s trojicí podlouhlých baráků.

„Tady ty objekty vznikly v 50. letech minulého století po dostavbě kružberské přehrady. Tehdy se budoval přivaděč vody z přehrady do úpravny vody v Podhradí. A pracoval tady tehdy Národní podnik Baraba.

Barabům jsme věnovali jeden z dílů magazínu Křížem krajem, podrobnosti uslyšíte v záznamu pořadu – viz odkaz ‚Přehrajte si celý příspěvek‘.