Blind Boys of Alabama: Když Bůh vyrazí ďábla z nebeského sboru

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Blind Boys of Alabama

Brzy devadesátiletý zpěvák Clarence Fountain, poslední ze dvou žijících zakladatelů americké gospelové skupiny Blind Boys of Alabama, bere nové album Almost Home za prohlášení: „Svůj úkol jsem splnil, je čas to zabalit. Nevím kdy, ještě chci něco dokončit, každopádně už jsem skoro doma a brzy potkám svého Pána.“

Spolu s dalším původním členem Jimmy Carterem se odhodlali k ojedinělé rekapitulaci: manažer Charles Driebe nechal oba na kameru vyprávět jejich životní příběhy, pak je pustil písničkářům Ruthie Foster, Crisu Jacobsovi, Valerii June, Johnu Leventhalovi nebo Marcu Cohnovi, kteří je proměnili v autobiograficky laděné skladby.

Zachytili v nich klidnou vyrovnanost a nadhled starců spojených volbou sloužit veřejně gospelu, a to i v dobách americkým černochům tvrdě nepřejícím: nezapomeňme, že Blind Boys of Alabama začínali v roce 1939, v éře platnosti rasově segregačních zákonů Jima Crowa. Prošli si bojem za černošská práva a dočkali se úcty, stará traumata se jim však v Trumpových časech stoupajícího rasového násilí na albu znovu vrací: skladba Pray For Peace, napsaná členy skupiny North Mississippi Allstars, poukazuje na "babičky rozčilené při pohledu na děti svých dětí nacházející v situaci jakou dobře znají z mládí."

Ještě, že se toho nedožil George Scott, pochovaný v roce 2005 s mikrofonem v ruce. Jemu patří velebící vzpomínka Singing Brings Us Closer.

Blind Boys of Alabama se dali dohromady ve slepeckém ústavu jižanského města Talladega. Ani většina tamních bílých učitelů směřujících vzdělání sedmiletých kluků do obecnější roviny, nezabránila tomu, aby se věnovali duchovní hudbě, o které jim rodiče vyprávěli, že existuje od biblických časů. „Všechna hudba vzešla z gospelu. Tehdy v nebeském sboru zpíval dokonce i ďábel, než ho Bůh odtud vyrazil,“ tvrdil vždy Clarence Fountain, za žádnou cenu nikdy nepodléhající svodům zpívat cokoliv jiného než gospel, v němž s kamarády našli spásu i víru: „Když poctivě sloužíte Bohu, on se vám jednou odmění, protože má všechno pod kontrolou.“

Zadostiučinění přišlo: dostalo se jim postupně velkolepého uznání, získali ceny Grammy, natáčeli a koncertovali se světovými hvězdami, přijali je v Bílém domě a pro Spojené státy dnes představují národní hudební poklad. Legendy přitahující ke gospelu naočkovanému blues, rockovým písničkářstvím, jazzem a soulem posluchače, kteří „předtím nikdy neviděli vnitřek kostela“. Třeba přebíráním skladeb Toma Waitse, Erica Claptona nebo Boba Dylana - na novém albu si od něho vypůjčili hned dvě: I Shall Be Released a Stand By Faith (s jeho svolením přejmenovanou na See By Faith).

Mezi nejdojemnější písně inspirované jejich životy patří prosebná Let My Mother Live složená Johnem Leventhalem na základě vzpomínky Jimma Cartera. Když ho matka v sedmi letech poprvé přivedla do školy, do neznámého prostředí kde nikoho neznal a cítil se v něm naprosto bezradně, modlil se k Bohu, aby mu ji nevzal, jako předtím otce. Nedokázal si představit, jak by si bez ní dokázal poradit a dospět. „Vyslyšel mě, matka se dožila sto tří let,“ zpívá Carter s Clarence Fountainem po boku nových mladších členů Blind Boys of Alabama.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...