Hudba ze zapadlých vesnic: Nová alba, o kterých ještě uslyšíte – červen 2018
Pořad Hudba ze zapadlých vesnic vám každý měsíc přináší novinky ze scény world music a folku. V květnovém vydání uslyšíte malijského kytaristu Sama Tourého, sámijskou skupinu Solju, americkou dvojici A Hawk and A Hacksaw, sbor The Mystery Of The Bulgarian Voices se zpěvačkou Lisou Gerrard a pražskou skupinu BraAgas.
Finská zpěvačka Ulla Pirttijärvi pochází ze severského národa Sámů, jehož hudebním symbolem zůstává joik, obtížně napodobitelný tradiční vokální styl. Sámský způsob komunikace, odvozený od těsného propojení s přírodou, vztahu k lidem, Bohům a duchům. Joikem se uspávají malé děti, uklidňují stáda sobů, vyprávějí dávné příběhy i každodenní události. Joikovat se dá blízký přítel, zvuky přírody, vlci, let ptáků nebo medvědi. Sámové prakticky vše, co provází jejich život, dokážou vyjádřit joikem. Ten byl také součástí šamanských rituálů, schopných vás přivézt do léčivého transu.
Nová alba, o kterých ještě uslyšíte – květen 2018
Pořad Hudba ze zapadlých vesnic vám každý měsíc přináší novinky ze scény world music a folku. V květnovém vydání uslyšíte britské folkové duo Josienne Clarke & Ben Walker, skupinu Toko Telo z Madagaskaru, Kora Jazz Trio ze Senegalu a zpěvačku Calypso Rose z Trinidadu.
Monotónní, melodicky a akordicky skromný vokální projev, s důležitým vkladem improvizace, vychází z momentálního rozpoložení joikařů a zahrnuje také hrdelní, mručivý zpěv, což potvrzuje domněnky historiků, že Sámové přišli na sever Evropy ze Sibiře. Tradiční, starobylý joik nedoprovázely vyjma šamanských bubnů žádné nástroje.
Světoznámá zpěvačka Mari Boine nebo vokální čaroděj Wimme Saari ho jako první konfrontovali s moderní dobou: joik propojili s elektronikou, rockem, jazzem a zanesli na světovou hudební scénu. Ulla Pirttijärvi na ně navázala a když dospěla její dcera Hildá Länsman, odvážila se s ní vstoupit do neprobádaných vod gothik rocku. Pod názvem Solju vydali album s výstižným názvem New Times, které je pro nás o to zajímavější, že se na něm vedle hvězdného rockera Janne Burtona Puurtinena (HIM) podílel také Český národní symfonický orchestr.
Australští Dead Can Dance, skupina mysteriózních zvukových gest, nám v 80. letech podsouvala názor, že i mrtví mohou tančit. Nezaměnitelná zpěvačka Lisa Gerrard a multiinstrumentalista Brendan Perry se z dnešního pohledu stali v 80. letech prvními nenápadnými průvodci hudby, zanedlouho nazývané world music. Alba vydávali na labelu 4AD, který se do nerockové historie zapsal nečekanou nabídkou: šéf Ivo Watts-Russell propadl mocnému účinku vícehlasů bulharských zpěvaček Le Mystere des voix Bulgares, západnímu publiku objevených švýcarským producentem Marcelem Cellierem v roce 1976 a ještě předtím, což se málo uvádí, britským producentem Joe Boydem.
Kiran Ahluwalia: Oslava rozdílnosti
„Na Zemi dnes žije sedm miliard lidí a každý má svou vlastní jedinečnou životní perspektivu a soubor zkušeností. Pro mne to znamená, že existuje sedm miliard unikátních způsobů, jak interpretovat život,“ vysvětlila kanadská zpěvačka indického původu Kiran Ahluwalia, proč nové album 7 Billion pojala jako oslavu naší rozdílnosti.
Novotvar vymyšlený v 50. letech bulharským skladatelem Filipem Kutevem po vzoru sovětských uměleckých ansámblů, zahrnoval ozvěny bulharského disonantního zpěvu, impresionismus Claude Debussyho a moderní nadčasová aranžmá lidových tradic. Russell kompilační album album Le Mystere des voix Bulgares později označil za vrchol své vydavatelské kariéry a nechtěně rozpoutal obrovský zájem o tajemné bulharské zpěvačky, přenesený například do spolupráce s Kate Bush.
Album a londýnský koncert, jak sama přiznala, změnil život i Lise Gerrard. „Jejich hlasy mě evokovaly sluneční paprsky a zprvu jsem vůbec nechápala, jak to dělají. Přišly mě nebeské, strašidelné, starověké a současně futuristické. Pokoušel jsem se je napodobit, po třech týdnech jsem to ale vzdala.“ S Perrym Bulharkám pak na albu The Serpent's Egg v roce 1988 vzdali poctu skladbou The Host Of Seraphim.
O třicet let později, se Lisa Gerrard k bulharským zpěvačkám nečekaně vrátila: výzvě svého bývalého kolegy, irského hudebníka Julese Maxwella a bulharského skladatele Petara Dundakova totiž odolat nedokázala – vokálně i autorsky. Album The Mystery Of The Bulgarian Voices dopředu láká singlem Pora Sotunda.
Ze všech Američanů, kteří nám v posledních letech předkládali východoevropskou hudbu, odmítla do mainstreamu vstoupit jen dvojice Jeremy Barnes a Heather Trost z Nového Mexika, známá pod názvem A Hawk and A Hacksaw. A ze svého postoje neslevuje ani na novém albu Forest Bathing. Odkazuje k japonské alternativní formě terapie z 80. let, spočívající v pobytu v lese, kde člověk prý nachází novou duševní rovnováhu a sílu. A Hawk and A Hacksaw ji našli nedaleko domova, v přírodní rezervaci Valle De Oro.
„Nehrajeme městskou hudbu, ta naše pochází z venkovského prostředí, kde nejsou žádné chodníky nebo pouliční lampy, které by osvětlovaly naši cestu,“ tvrdí Jeremy Barnes.
Malijský kytarista a zpěvák Samba Touré se stále víc upíná k akustickému zvuku, což na albu Wande (The Beloved) podtrhuje sázkou na bubínek tama neboli talking drum.
„Před mobilními telefony, když se ve vesnici přihodilo něco důležitého, lidé se navzájem dorozumívali a svolávali s talking drumem. Pro mne představuje symbol tradice a výzvy k setkávání se,“ vysvětlil Touré, zatímco vydavatel, lidé z labelu Glitterbeat, přemýšlejí, co by asi Keith Richard řekl na kytarové riffy skladby Yerfara. A sámi si odpovídají: zaplakal by závistí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka