BraAgas: O ptácích a rybách

BraAgas
BraAgas
0:00
/
0:00

Když vydavatelství Indies Scope vybídlo pražskou skupinu BraAgas k natočení alba moravských lidových písniček, členy tím dost zaskočilo: odklon od dosavadního sefardsko-balkánského repertoáru nakonec vzali jako výzvu. Pro někoho překvapivé album O ptácích a rybách pojali v mateřském jazyku po svém, bez nutnosti vzdát se dosavadních nástrojů, dravosti a lichých rytmů. S příjemným bonusem: domácí fanoušci konečně porozumí textů, aniž by museli spoléhat na překlad.

Abychom byli v obrazu: švédská nyckelharpa, cistra, flétna kaval, šalmaje nebo renesanční housle fidula se s instrumentací moravské lidové hudby hodně míjí. A když se léta, a mezinárodně úspěšně, věnujete svébytnému výkladu středověké, sefardské, turecké či bulharské hudby, přehodit výhybku směrem na Moravu není snadné. A pokud se k tomu odhodláte, žádné alibi neplatí.

BraAgas se přesto do rozepře nedostali: proti tradici moravské melodičnosti nejdou, po srsti ji ale nehladí; myšleno povrchně, s „přístupem Pražáka“, což berme za definici mnoha předešlých zoufalých pokusů „objevit v sobě kus Moraváka“.  „Než jsme na desce začali pracovat, byli jsme zcela mimo dění na poli domácí tradiční hudby. A vlastně jsem za to ráda – vědět o tom něco, tak by ta deska asi nevznikla. Nejsme folkloristi a z naší instrumentace je to znát,“ uvedla k rozhodnutí pustit se do natáčení zpěvačka a hudebnice Kateřina Göttlichová.

BraAgas se navíc ocitli v situaci, jakou dobře znají: vezměte si třeba sefardskou hudbu, se vším všudy jednu velkou proměnnou, to když z té původní, hrané v éře středověké říše Al-Andalus, se skoro nic nedochovalo a její novodobí vykladači spoléhají buď na diasporu nebo na sebe.Takže když BraAgas melodie některých moravských písní neseděly, vsadili na autorskou licenci.

„Protože jsme měli k dispozici jen základní melodickou linku a žádnou píseň jsme neznali v jiném zpracování, nesvazovalo nás nic, jen to, jak ty příběhy přesvědčivě „odvyprávět“ a pokud možno ty písně moc neznásilnit a nesebrat jim to, co je na nich krásné a silné. Některým jsme dokonce ukradli „dobu“ a zahráli je v našem oblíbeném 7/8 rytmu, který je typický pro Balkán. Ale doufám, že je to v písničkách, které k tomu, až bych řekla, vybízely. Hodně výjimečná je Ulianka. Ten příběh je tak epický – a dobře známý – že nás hned na první čtení zaujal. Ale melodie nás nechytla a nakonec z původní písně zůstal jen text, melodie je komplet přepracovaná.“

Sušilova sbírka se jim stala základním zdrojem a se sázkou na smutné, baladické příběhy pak dokrystalizovalo téma ryb a ptáků. „Když jsem pročítala sbírku, první písně, které mi padly do oka byly „Krchov“, nebo další jiné „horory“ a to byl první nápad. Takové naše moravské „Murder Ballads“.  Do toho se vloudily písně, které sice jsou smutné, ale všichni zúčastnění přežijí. Shodou okolností se skoro ve všech objevil nějaký pták – a to nám připomnělo náš chvilkový a nikdy neuskutečněný nápad, který jsme měli ještě na začátku BraAgas. Udělat desku ze starých lidových písní výhradně o ptácích.  Ti se v lidových textech vyskytují opravdu hodně.  Jenže... při vybírání písně na singl, jsem narazila na písně „Brodil Janík koně“ a „Rybičky“ a nechtěla se jich vzdát. Tak jsme ptáky obohatili o ryby a to téma tím dostalo další rozměr. Ptáci létají do výšek a ryby plují do hlubin... To všechno se nám líbilo.  I to, jakou mají v písních úlohu. Většinou jsou to němí svědci, zpovědníci,“ dodává Göttlichová.

Čechomor se v S1 představil s novou deskou

Čechomor

Kapela Čechomor představí ve Studiu 1 Českého rozhlasu Ostrava svou novou desku Nadechnutí. Poslechněte si záznam koncertu.

Poprvé těm příběhům doma každý porozumí, nicméně, gard se obrátil: venku se naopak bez překladů textů tentokrát neobejdou. Kateřina nabízí osobní zkušenost: „Posílala jsem čerstvě dokončenou nahrávku kamarádovi z Francie s lehkou omluvou – tentokrát česky, bude to pro tebe asi vzdálenější, než to, co jsme dělali doposud. A on mě lehce usadil na zem – že našim písním nerozuměl doteď, takže žádnou dramatickou změnu nepociťuje. A to mi vůbec nedošlo. Kdo dnes mluví jazykem sefardských Židů Ladino... A když zpíváme maďarsky, nebo švédsky, rozumí nám rodilí mluvčí tak každé páté slovo a ještě většinou špatně. Takže se toho tolik nemění, naopak to přináší ten bonus, že doma konečně rozumět budou.“

Album berme za osobitý vklad do moravské hudby, kdy BraAgas nepředstírají, že se narodili na Horňácku, úctu k písním prověřeným časem v sobě přesto mají. Je třeba mít na paměti, že tradice není muzeum, něco daného, zbaveného možnosti konfrontace s dneškem. Zní to možná paradoxně, přesto: když dokážeme kvitovat africkou hudbu v podání Evropanů, proč nepřijmout moravské balady od „středověkých“ BraAgas na arabský nebo balkánský způsob.