Čerti z celého světa bydlí v Bruntále!

5. prosinec 2014

Víte, kde drží čerti karanténu? Jakkoli to zní podivně, přesně tohle musejí podstoupit u Pavla Rapušáka v Bruntále. Ten totiž pekelníky nejrůznějších podob sbírá a každý nový přírůstek nechává chvíli stranou. Jak sám říká, peklo ve vitríně by jinak bylo moc divoké.

Večer je možná potkáte v ulicích a třeba je spolu s andělem a Mikulášem pustíte s nadílkou i domů. Pavel Rapušák z Bruntálu ale na čerty nemusí čekat jen jednou v roce. Doma jich má vrchovatě, protože pekelníky sbírá.

Do pekla v prosklených vitrínách pouští čerty domácí, české, ale taky docela exotické ze zahraničí. A podmínku má jedinou. Čerti nesmějí být natolik divocí, aby vyděsili jeho malé vnučky.

„Toto je poslední čert,“ ukazuje pan Rapušák do vitríny. „Je z pochodu slováckými vinohrady. Paní měla kameny a na ně ona maluje anděly. A já jsem říkal – no jo, anděly, to nepotřebuju. Co takhle čerta? Tak tam udělala, jak tam míchá nějakou rajskou polévku. Ale má krásné to kopýtko, že jo,“ nechává se unést.

Pan Rapušák má doma prostě peklo. Jen mu ho, jak říká, nedělá nikdo jiný a ani on sám. Sbírku pekelníků dává dohromady už několik let.

„Ale vlažně. Nejsem tak zapálený, že bych kvůli čertům jel do Afriky a naháněl je tam. Počkám, až nějaký africký přijede do České republiky a pak se ho snažím třeba koupit,“ vysvětluje sběratel pekelníků.

Doma u pana Rapušáka mají čerti ve své moci celou jednu stěnu. Jsou ve dvou prosklených vitrínách a také všude kolem nich. Jsou nejrůznějších velikostí, tvarů, podob. Má také spoustu obrázků o čertech, knížky.

„Figurek bude někde kolem dvou set a k tomu potom spousta drobných věcí, které se ale k těm čertům váží. Abychom tu čertí filozofii znali, musíme mít i literaturu, obrázky, známky. Snažím se sbírat čerty, kteří patří do té české sorty,“ říká dále.

Sbírka čertů Pavla Rapušáka z Bruntálu

Čerti v karanténě

„Když jsou Vánoce, tak samozřejmě dostanu čerta od někoho z rodiny. To je tradice, na to se čeká. Pak to mám udělané tak, že vedle v obývacím pokoji má takovou karanténu – tam je měsíc, dva. To abychom si na sebe zvykli. Pak se teprve přesouvá do sbírek,“ říká s úsměvem sběratel.

Na to se ptáme, zda, když ho tam dá, je čertí řev. „No, tak dějí se tam věci! Jak zavřu dveře, tak jsou tady nějaké hluky a zvuky. Ale radši tam nechodím, protože nevím, co všechno by se tam mohlo stát,“ uzavírá se smíchem pan Rapušák.

Chcete-li více slyšet o čertech, poslechněte si náš magazín Křížem krajem (viz 'Přehrajte si celý příspěvek' v úvodu článku). Tento i další záznamy pak najdete také v iRadiu.

Spustit audio