Čím se zabývá paliativní medicína, co řeší a komu pomáhá
Žít co možná nejlepší život i přes nevyléčitelnou nemoc. O to se snaží paliativní medicína, která se zabývá pomocí nemocným jak ve zdravotnických zařízeních, tak v domácím prostředí. Paliativní péči je věnován dnešní díl naší páteční miniporadny, ve které hovoříme s primářkou Oddělení následné péče Nemocnice v Bílovci Dagmar Palasovou.
Dnes se budeme věnovat dotazu pana Jaroslava z Orlové, který napsal: Zajímalo by mne, protože se o tom v poslední době více mluví, jestli je paliativní medicína úplně nový obor. Vím, že se to týká starých nemocných lidí, ale je to i o prodlužování života? Je u nás taková péče dostupná?
Paní primářko, prosím, uveďme na pravou míru co je to paliativní medicína.
Paliativní medicína je z pohledu třeba možnosti atestovat v tom oboru poměrně nový medicínský obor, přesto si dovolím tvrdit, že spolu s porodnictvím je to vlastně jeden z nejstarších medicínských oborů, protože odkdy tady lidstvo je, tak každá kultura nějakým způsobem provází své blízké na jejich poslední cestě, v jejich posledních dnech.
My nepřidáváme dny do života, ale život do posledních dnů.
Pokud bych měla použít nějakou odbornou definici, tak je to aktivní přístup k lidem nebo k pacientům, kteří jsou v terminálním stadiu své nemoci, u kterých už byla vyčerpána kauzální léčba, to znamená léčba, která by vedla k vyléčení pacienta. Dbáme nejen na fyzické problémy a potíže pacienta, ale řešíme i spirituální, sociální a psychické problémy pacienta. A často i jeho rodiny.
Takže jak píše pan posluchač, netýká se paliativní medicína jen starých nemocných lidí, ale nemocných lidí vůbec...
Ano, je to pro nemocné lidi v terminálním stavu jejich života. Všude kolem nás vidíme, že jsou nemoci, které postihují i velice mladé lidi – rakovina si věkem nevybírá své pacienty, takže pokud se octne pacient v závěru, paliativní medicína je právě ten obor, který mu zabezpečí, že v jeho životě nebude utrpení.
Čili paliativní péče není o prodlužování života ale o kvalitě?
Určitě. Mi se teď velice líbila taková zkratka naší sociální pracovnice Veroniky, která řekla, že my nepřidáváme dny do života, ale život do posledních dnů. Myslím, že to pěkně vystihuje.
Taky záleží na tom, v jakém stavu se pacient nachází. Pokud je ještě ve stavu kompenzované nemoci, tak se budeme co nejvíce snažit udržet jeho soběstačnost, podpořit vše, co ještě si sám dokáže kolem sebe udělat, protože víme, že ta závislost je právě ta nepříjemná.
Pokud nemoc přejde do toho nestabilního stadia, tak právě řešíme ty problémy, symptomy, které pacienta obtěžují. A v tom závěru dbáme především na důstojnost člověka.
Nakolik je možné poskytovat paliativní péči nejen ve zdravotnických zařízeních ale i doma?
Doma lze poskytovat domácí péči tam, kde je přítomen buďto mobilní hospic, který má ve svém multidisciplinárním týmu 24 hodin denně, sedm dnů v týdnu přítomného lékaře. Anebo pokud se jedná o nekomplikovaného pacienta, tak ten může zůstat doma za pomoci agentury domácí péče a praktického lékaře. V obou případech ale musí být funkční rodina, která vlastně tomu nemocnému dělá ošetřovatelský personál.
Jako lékařka považujete mobilní hospic za takové ideální propojení paliativní péče a domácího prostředí?
Dotazy do naší sociálně-zdravotní miniporadny můžete psát na mailovou adresu: nada.cvancarova@rozhlas.cz, nebo také zavolat na číslo 596 203 213.
Já si myslím, že každý z nás chce být doma. A že jsme zjistili, že v nemocnicích dokážeme udělat mnohé, ale nedokážeme nahradit rodinu, nedokážeme nahradit vztahy. Určitě také nemůže každou chvilku jiná ošetřovatelka podporovat a držet toho pacienta za ruku. To opravdu v nemocnici nedokážeme a myslím, že lépe je na tom hospic. Ale i když se snaží a ta filozofie je krásná, tak to domácí prostředí s tím, že pacient má svůj režim, svoji stravu a nemusí mít ten nemocniční režim, je určitě důležité, především pak ta blízkost rodiny.
Součástí paliativní medicíny je vlastně léčba bolesti, protože mnoho lidí se bojí nejen vlastní bolesti ale i toho, že ten jeho blízký bude trpět.
Teď jste to pěkně vystihla. My se nebojíme obvykle smrti, jak dokazují různé průzkumy, protože víme, že ta smrt jednou přijde, lidé se většinou bojí umírání. A tam se nejvíce bojí utrpení a bolesti. Myslím, že medicína je už teď na tak vysoké úrovni, že i v domácím prostředí dokážeme zvládat různé symptomy a bolesti, máme opiáty v různých formách – v tabletkách, náplastech, injekcích. Takže opravdu kombinací této léčby dokážeme zvládnout bolest i v domácím prostředí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.