Daniel Kahn & The Painted Bird: Klezmer pro šílenou dobu

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02344529.jpeg

Radikální židovský punkový kabaret na samé hranici korektnosti. Hodně lidí na klezmer Daniela Kahna bujaře tančí do chvíle, než jim řekne, o čem zpívá. Pak každému úsměv zmrzne na rtech. Do klezmerovského tance smrti, jak své hudbě říká, se Kahn pouští i na novém albu The Butcher's Share a dává na vybranou: je libo písně pro revoluci nebo apokalypsu?

Dešifrovat název kapely The Painte Bird (Obarvené ptáče) není těžké: kontroverzní novela Jerzyho Kosińského a krutý lidový obyčej pomalovat ptáka, pro odlišnost následně hejnem k smrti uklovaného.

Americký zpěvák, skladatel a akordeonista Daniel Kahn přenesl ducha radikální židovské newyorské scény do Berlína způsobem, na jaký nemusí každý přistoupit. Nesnaží se v sobě zabít vnitřní děsy, netahá z klobouku ublíženecké židovské trumfy. Nabízí trpkou grotesku, názor, že ať už chceme nebo nechceme, jsme odsouzení k tomu opakovat všechny historické strašlivosti. Nepohybuje se na samé hraně provokativního politikaření, sbírá body hlavně za smířlivě chápavé rýpání, a nikoliv do žeber, ale do svědomí. A nesmírně rád provokuje: „Lidé, kteří porozumějí tomu, co dělám, zřejmě někdy četli nějakou knížku o politice, historii a provinění průměrných Němců, o zkušenostech z holocaustu a zakládání státu Izrael. Zajímají mě otázky, na které z největší pravděpodobností nikdy nedostanu jednoznačnou odpověď. Nebo vy snad víte, jestli je lepší Izrael nebo Palestina?“

Míru autenticity klezmeru neřeší. Zpívá anglicky, německy, v jidiš a vkládá do něho cokoliv – rock, punk, swing, kabaret, politické písně nebo jazz. Přejímá staré židovské a revoluční písně z Německa nebo východní Evropy, ale také hodně skládá. Ve skladbě The Butcher's Share pak upírá pozornost na nevědomé předávání moci lidem, kteří nás pak ovládají a způsob jak si přitom počínají, omlouvají našimi potřebami.

Ve Freedom Is A Verb se zpívá o svobodě na které musíme pořád pracovat, protože zadarmo nám ji nikdo nedá a vůbec většinu skladeb z alba podprahově vnímáme jako hořkosladké manifesty reflektující dnešní šílenou dobu Brexitu, Trumpa a jemu podobných. Hudebně vše uvozeno názorem ruské anarchistky Emmy Goldman: „Když nemohu tančit, nehodlám být součástí vaší revoluce.“

Ta za největšího anarchistického básníka považovala svého krajana Davida Edelstadta (1866-1892). Přesunul se v patnácti letech do Spojených států a v New Yorku zakládal první židovské anarchistické společnosti. Než v pouhých šestadvaceti letech zemřel na tuberkulózu, pracoval jako redaktor anarchistického magazínu Freie Arbeiter Stimme a jeho verše se stávaly inspirací pro mnoho písní. Mezi nejznámější patří Arbeter Froyen, zpívaná v carském Rusku, Americe a do nástupu fašimus po celé Evropě. Objevila se v roce 1891, kdy Edelstadt zemřel a je věnována pracujícím ženám „jako lvi bojující za svobodu a lidské štěstí“. Píseň nově krásnou hymnickou melodií opatřil Kahn a vrchol alba z ní tvoří hvězdní hosté: Sarah Gordon (Yiddish Princess), Michael Alpert (Brave Old World), Sasha Lurje (Goyfriend), Lorin Sklamberg (The Klezmatics) a Psoy Korolenko (The Brothers Nazaroff).

Nutné rovněž vědět, že album produkoval Danielův dlouholetý kamarád, legendární punkový avantgardista Thomas Stern, tvůrce alb Nicka Cavea nebo Einstürzende Neubauten.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...