Erich von Däniken před časem ‚vzpomínal‘ na budoucnost i v Ostravě. Dočká se někdy mimozemšťanů?

10. listopad 2013

Někteří vědci jeho knihy zatracují, čtenáři jej milují. Řeč je o známém spisovateli literatury faktu Erichu von Dänikenovi. Autor slavného knižního titulu "Vzpomínky na budoucnost" jezdí po celém světě a lidem vysvětluje své často kontroverzí teorie. Českému rozhlasu Ostrava vyhradil před časem také část svého velmi nabitého všedního dne. Rozhovor s ním natáčela Ivana Šuláková.


Pane Dänikene, vy jste ve svém dosavadním životě prošel několika rolemi a několika profesemi. Další vám přisuzují vaši obdivovatelé a odpůrci. Čím se cítíte být nejvíce?

Nejbližší je mi povolání z posledních let a nazval bych je - bádající spisovatel.

Tento rozhovor budou poslouchat nejen vaši věrní příznivci ale také úplní začátečníci, kteří neznají vaši práci. Na úvod se tedy nabízí otázka - kde nacházíte důkazy o existenci mimozemských civilizací?

Zaprvé je to v antické literatuře. Například každý zná bibli. Ve starém zákoně nacházíme postavu Boha, který očividně používá nějaké vozidlo, aby se dostal z bodu A do bodu B. Především jde o proroka Ezechiela, který popisuje nejenom vozidlo samotné, ale dokonce kola, křídla a všechny detaily.

Víte, váš výklad některých částí starého zákona zní opravdu velmi fantaskně. Nějak mi to nejde dohromady s vaším obecně známým tvrzením, že věříte v Boha...

Jsem opravdu hluboce věřící člověk. Jsem dokonce ještě jedním z mála, kteří se skutečně denně modlí. Ale ten Bůh, ve kterého bych rád věřil, by určitě neměl zapotřebí používat ke svému pohybu nějaký vůz. Ale to, co najdeme v bibli, můžeme najít i v dalších starých textech, především v indických, v takzvaném sanskrtu.

Vy ale nehledáte důkazy o pobytu mimozemšťanů na Zemi jen v literatuře...

Dalším zdrojem je samozřejmě výtvarné umění staré tisíciletí. Jde o vyobrazení různých postav, jejich podoba v nás vyvolává otázky. Například v Egyptě v pohoří Tasili najdeme celou galerii takových kreseb ukazujících postavy snášejících se z nebes. A to celé je tisíciletí staré. Nebo třeba v Mexiku byla pod jednou pyramidou nalezena náhrobní deska zobrazující postavu sedící na jakémsi vozidle v předklonu, který odpovídá posedu člověka při jízdě na motorce. Takže v literatuře i v umění je mnoho věcí, které mě přesvědčují, že před tisíciletími byla Země navštívena mimozemskou civilizací.

Pochybovači by se asi mohli ptát, proč nacházíte takové důkazy teprve teď až právě vy?

Naši předkové se tehdy nacházeli v době kamenné, nepochopili to samozřejmě, a tak se omylem domnívali, že jde o bohy. A takto se to přes tisíciletí přeneslo až k nám.

Vaši odpůrci vám vyčítají, že jste z Boha udělal astronauta...

To je samozřejmě celé nedorozumění. Když bychom připustili, že pocházíme z nějaké mimozemské civilizace, museli bychom se okamžitě zeptat - a odkud tedy přichází ta prapůvodní civilizace? Na to bychom museli odpovědět, že vznikla zase z nějaké jiné. A tak dále. Jednou ale nutně musíme dojít k nějakému prvopočátku a tady bude na místě, aby člověk zpokorněl a řekl si, tady je náš začátek, tady je náš milý Bůh.

Říkáte, že mimozemšťané navštívili Zemi před několika tisíciletími. Vrátí se podle vás někdy?

Já jsem absolutně přesvědčen, že se vrátí, protože to slíbili. Antické národy, jako byli Mayové, Inkové - všechny znají myšlenku návratu bohů. Není to žádný křesťanský výmysl. A i současná velká náboženství znají myšlenku o návratu. Křesťané například čekají na návrat Ježíše Krista, který pak bude podle Marka sedět na trůně po pravici Boží. Muslimská komunita zase čeká na návrat Mohameda, židovská komunita zase na svého Mesiáše. Takže všechna současná náboženství ale i ta, která zanikla, čekají na návrat. Není možné, že se všechna mýlí.

Erich von Däniken

A víme, kdy se tak stane?

Jediní, kteří udávají přesné datum, jsou Mayové. A podle mayského kalendáře by se mimozemšťané měli na Zemi vrátit v prosinci roku 2012.

V roce 1966 jste vydal svou prvotinu Vzpomínky na budoucnost, patrně nejznámější vaši knihu. Od té doby celou řadu jiných knižních titulů. Dá se říci, že jste v nich třeba později revidoval, poopravil některá svá dřívější tvrzení?

Něco ano a něco ne. Samozřejmě byly v mých dřívějších dílech i chyby. Jako mladý člověk jsem byl plný nadšení, byl jsem důvěřivý, nebyl jsem dostatečně sebekritický a to se samozřejmě projevilo. Ale to není ve vědecké literatuře nijak neobvyklé. Když si dnes vezmu nějakou vědeckou knihu napsanou před třiceti lety, tak v ní určitě najdu věci, které už bylo nutné revidovat. Když člověk udělá takovou chybu a přijde na to, pak je otázkou cti si to přiznat a říci: tady jsem se mýlil. Ta chyba by se pak už ale neměla opakovat.

Vy jste slavný člověk. Vydal jste spoustu knih, tleská vám celý svět. Dokonce vám tleskal i akademický svět v Harwardu. Prožil jste někdy ve svém životě, řekněme, takovou totální porážku, zklamání? A jak jste to prožíval?

Někdo mi aplauduje, někdo mě kritizuje. Nejsem žádný Guru. Mám rád, když lidé nad mými pracemi přemýšlejí a asi bych se po své smrti v hrobě obracel, kdyby z mého myšlenkového proudu měla někdy vzniknout nějaká sekta věřících. V mládí mě kritizovali podstatně více a taky ta kritika byla někdy hodně zlá. Dneska jsem zestárl já i mí kritikové, takže jsme až klidní a rozumní. A musím říci, že třeba média mě dnes přímo hýčkají.

Jaký je váš sen do budoucna, co byste si chtěl splnit, co se vám ještě nepodařilo?

Víte, já jsem přesvědčen o tom, že jsem světu dodal řadu indicií svědčících o návštěvě mimozemských civilizací na Zemi. Ale, bohužel, nikdy se mi nepodařilo předložit nějaký objektivní důkaz. Takže mým snem je, aby někdo - a nemusím to být zrovna já - našel třeba pod pyramidou předmět, který prokazatelně nepochází z naší planety. Nebo třeba, kdyby se radioastronomům, kteří se snaží zachytit signály z vesmíru, podařilo navázat spojení a prokázat tak, že nejsme ve vesmíru sami. Samozřejmě, největší radost bych měl, kdyby se se mnou přišel nějaký mimozemšťan seznámit!

autor: š.iva
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?