Hudba ze zapadlých vesnic: Nová alba, o kterých ještě uslyšíte – říjen 2017

Sejde z očí, sejde z mysli – pravidlo platící obzvlášť v hudbě. Ani patnáct let, které uplynuly od vydání debutu brazilského tria Tribalistas, ale nic nezměnilo na tom, že není dne, aby si na něj někdo nevzpomněl a nezatoužil po přídavku. K velkému překvapení se tak stalo letos: vždy spontánně přemýšlející zpěváci a hudebníci, kdy každý platí na brazilské scéně za vlivnou hvězdu, se náhodně znovu sešli, bavilo je to a tak natočili nové album. Neméně báječné jako to první.

Abyste tak mimořádné události porozuměli: ani pětinásobná nominace na Grammy a prestižní cena BBC World Music Awards trio v roce 2004 nepřinutily k mediální prezentaci natož ke koncertům. Zkrátka albem to pro něho skončilo a Marisa Monte, Arnaldo Antunes a Carlinhos Brown se dál věnovali vlastním kariérám. Uvidíme, jaký přístup zvolí teď. Každopádně album s neoriginálním názvem Tribalistas aspiruje na nahrávku roku. Třeba i z toho důvodu, že na něm jako host zpívá portugalská zpěvačka Carminho, jejíž doménou je jinak styl fado.

Skupinu Debademba vedou malijský kytarista Abdoulaye Traoré a zpěvák Mohamed Diaby z Burkina Faso. Určují její panafrický zvuk, kdy co skladba třetího alba Sanikoya, to znovu přeskok od afrobeatu, bluesrocku a mandinko k bikoutsi z Kamerunu, takamba ze severu Mali nebo djoulaba z Pobřeží slonoviny. Do jednoho vysoce tanečním tradičním stylům.

Fusion, crossover, směs, melange, mix – pořád se bavíme o jednom a tom samém, tedy o kapelách beroucích globální propojení jako výzvu i důvod nerespektovat hranice kultur, stylů a žánrů, byť kyperské Trio Tekke s italským bubeníkem Davem Da Rosa vyšlo ze zcela specifického prostředí řecké národní hudby rembetiko. Nové album nazvalo Zivo a nejde o nic jiného než o kyperskou brandy.

Američtí The Eagle Rock Gospel Singers hlásají trochu jiné evangelium: i na druhém albu No Glory připomínají spíš gospelový sbor na speedu. Královna gospelu, zpěvačka Mahalia Jackson, kdysi prohlásila: „Kdo zpívá blues, je v hluboké jámě a zoufale volá o pomoc. Gospel je opěrnou berlou života, nadějí a spasením.“ Totéž si myslí Bude Wadsworth, zakládající člen skupiny, tvrdící, že na začátku bylo jeho vnitřní rozpoložení, řekněme smutek a bolest, které si s přáteli ve svém bytě léčil zpěvem starých černošských gospelů.

Jak se ale skupina rozrůstala, přicházely i další inspirace: rock, blues, country a bluegrass. „Lidé co nás neznají, podle názvu usuzují, že jsme opravdu gospelový sbor a tak nám nezbývá, než je na koncertech z toho omylu vyvést,“ tvrdí zpěvačka Kim Garcia.

Definovat, co francouzsko-alžírská skupina Lo‘Jo hraje, při nejlepší vůli nejde. Přestože se u šestice bývalých cirkusáků vše točí okolo šansonu a květnaté, nezřídka surrealisticky zašifrované poezie zpěváka Denise Peána a sázkou na jistotu je u ní Afrika, pás táhnoucí se z pohoří Atlas do malijské pouště, kosmopolitní hudba Lo‘Jo na sebe bere jazzové, folkové, rockové a reggae podoby promísené vlivy přizvaných hostů. Na novém albu Fonetic Flowers je jím švýcarský trumpetista Erik Truffaz.

Pokud vezmeme do úvahy, že americká country má základy v Irsku, nedivme se zájmu dublinské kapely I Draw Slow o rané country a bluegrass, zkráceně o americanu. Nové album nazvala Turn Your Face to the Sun a najdeme na něm zajímavé řešení nefungujícího vztahu: „Budu tě milovat bez ohledu na to, co přijde. Nabízí se ale varianta společné sebevraždy, to když to spolu už nebudeme moc vydržet.“