Ibibio Sound Machine: Afrobeatové disko z Nigérie

Pochybnostmi, jak do post-covidové doby, kdy má spousta lidí úplně jiné starosti, zapadne na první poslech zábavný afro-disko-funk londýnských Ibibio Sound Machine, trpěly snad jen ti, kterým ještě nedošlo, že hledání naděje v beznaději, neznamená pro dravou zpěvačku Eno Williams vzdát se odvázaného tance, byť v minulosti zpívala třeba o únosu nigerijských školaček teroristy Boko Haram. Skladba Give Me a Reason totiž bez jakéhokoliv zlehčování vážné situace nebyla primárně o tragédii, ale o tom, jak se z ní vyléčit. Tak to v Africe mají, takže když spatříte někoho s úsměvem na tváři divoce křepčit, automaticky to neznamená, že se zrovna zalyká štěstím. Mohli mu třeba vyvraždit rodinu nebo podpálit barák, cestu z marastu přesto hledá skrze nejzákladnější západoafrickou medicínu: hudbu. Tolik k tomu, proč Ibibio Sound Machine na albu Electricity trvají na tanci, coby ochraně před zlem.

Eno Williams se narodila v Londýně a dětství prožila u prarodičů v jihovýchodní Nigérii. Saxofonista Max Grunhard dorazil z Austrálie a zbytek členů z Ghany, Trinidadu nebo Brazílie. Pokud jde o experimentální britský jazz, ten vytěžil maximum ze sbratření nejpočetnější černošské komunity Velké Británie, tvořené přistěhovalci z bývalých britských kolonií v západní Africe, s karibskou diasporou. Západoafričané v Londýně odpálili také aktuálně nejžhavější hit afrobeats, dostávající následně v Ghaně a Nigérii podobu globálně nesmírně úspěšného trendu. Ani londýnští kosmopolité Ibibio Sound Machine nezačali své bezdůvodně říkat United Colours Of Music: základ sice tvoří ghanský styl highlife s výbušným nigerijským afrobeatem, k taneční bujarosti ovšem přispěla pořádná dávka funky, elektropopu, post-punku a diska.

„Hrajeme hudbu přinášející nám hodně přátel,“ tvrdí zpěvačka Eno, s narážkou na zábavné ambice kapely; vědomá si nicméně toho, že na předcházejících třech albech málokdo z nich rozuměl, o čem v jazyku nigerijského národa Ibibio zpívá. Proto uváděla na obalech překlady a trpělivě vysvětlovala, jak se jí od babičky dostalo ponaučení, že veškerá historie předků se ukrývá v příbězích a protože jazyk ibibio oplývá melodičností, jejich zhudebnění se vlastně nabízelo. Jednalo se o vyprávění plné zvířecích alegorií s převážně dobrými konci a uvolněnou náladou, nové album Electricity ale vznikalo během covidu, a na svěžím pozitivismu mu to rozhodně nepřidalo. Časy covidu totiž tématizovaly a ztemnily nejednu ze skladeb.

„Svět byl uvržený do chaosu a i nad námi se vznášel černý mrak. Album se pro nás proto stalo druhem potřebné katarze, cestou ven směrem ke světlu,“ uvedla Eno Williams, dávající přednost angličtině a příběhům, reflektujícím život v pandémii. Rovnováhu s tanečním groove pomohli  Ibibio Sound Machine udržet dost nepravděpodobní producenti: slavná britská synth-popová skupina Hot Chip. Výsledkem je tanečně střemhlavé, energické album natočené prý s myšlenkou na to, jak by si asi počínal Georgio Moroder, kdyby měl ve studiu k dispozici afrobeat se syntezátory.