Ivan Binar: Bezstarostná léta bezradná

Christa mi kdysi řekla, už je to hodně dávno, zrovna překládala můj esej Ach, ty mé Rakousko, dass ich mehr Essays schreiben sollte, prý mně jdou docela dobře od ruky. A pak mi to zopakovala ještě párkrát na dalších cestách životem. Jenže to bych se musel držet skutečnosti, to bych se musel hrabat v pramenech, v prastarých zápiscích, denících, na internetu, abych se nesekl ve faktech, místech, událostech a v letopočtech. A na to já nésu, já si rád vymýšlím, když nevím; raději lehce vynaleznu, než bych pracně vyhledával. Někdo staví obraz skutečnosti solidně z železobetonu, cihel, kamenů a prefabrikátů, já si z palce cucám efemérní substanci, soukám z ní vzdušné zámky pochybné věrohodnosti, pochybné hodnoty. Minulost je taková, jak ji interpretujeme. – Je taková taky skutečnost? Kdeže, skutečnost nás může pěkně zaskočit!
Ivan Binar

Sluší se, aby nám nejstarší vyprávěli, jací byli jejich prarodiče, co zažili ve svém dětství, jaké měli zvyky, úzkosti, ale i radosti, které nakonec formovaly jejich svět. Ivan Binar se do vzpomínek pustil na výzvu a udělal to po svém, jak jinak. Kniha je vlastně sbírkou chronologicky seřazených poetických příběhových esejů, z nichž autor skládá chodníček vedoucí z raného dětství až do dob dospívání.

Začíná ale v době, kdy ještě nebyl, kdy dědeček s babičkou ve Vanovicích, které si navždy zamiloval, teprve budují své hospodářství. Z Hané s rodinou autora pak putujeme do poválečného Hradce nad Moravicí a nakonec také do Opavy, kde tatínek dostal práci v továrně. Uvidíme tehdejší svět očima malého zrzavého kluka, který jede za strýcem do vojenského újezdu Libavá, prázdniny tráví ve Vanovicích a v Hradci se stává členem klučičí party.

Ale do bezstarostných let bezradných promítá Ivan Binar také zkušenosti a vědomosti, které k němu přicházely až mnohem později. Teprve po letech se mu do rukou dostávají některé důležité dokumenty z doby války či komunismu, svědectví, jež měla zůstat zapomenuta, ale která proměnlivý historický čas znovu vytáhl na světlo.

Vyprávění Ivana Binara není sentimentální, čteme v anotaci knihy, kterou vydal ostravský Protimluv. Ale je vůbec možné, aby se do vzpomínek na dětství nevloudil sentiment? Chválabohu není.

Do rozhlasové četby se vešla jen část textu, a tak komu bude šest setkání málo, musí sáhnout po knize. Text pro rozhlas upravila Eva Lenartová, v režii Tomáše Soldána, se kterým spolupracoval mistr zvuku Vojtěch Dluhý, účinkuje Jan Fišar.

Ivan Binar (*1942) je spisovatel a překladatel, pedagog a novinář

Napsal řadu knih pro dospělé i pro děti a je autorem libreta k dětské opeře Vrať nám ptáku, hastrmana ostravského skladatele Edvarda Schifauera. Vystudoval Pedagogický institut v Ostravě. Po roce 1961 se podílel na představeních ostravského studentského Divadélka pod okapem (později Waterloo) a působil v redakci časopisu Tramp. V roce 1971 byl zatčen a odsouzen za pobuřování, kterého se měl dopustit při inscenaci muzikálu Syn pluku. Vězněn byl do roku 1973. Po propuštění nemohl veřejně publikovat, ani se věnovat své profesi. Pod nátlakem státní bezpečnosti byl nucen odejít v roce 1977 do exilu v Rakousku (Vídeň), kde se živil nejprve jako restaurátor keramiky a později jako tlumočník v uprchlickém táboře Traiskirchen. Po přestěhování do Mnichova (1983) pracoval v rádiu Svobodná Evropa. V roce 1994 se vrátil zpět do vlasti a stal se spisovatelem na volné noze. Žije v Praze, v létě ve Vanovicích.