Jak na Nový rok, tak po celý rok

„Vinšuju vom vinš, motě v pecu ginc. A za pecem kohuta, motě chlopa hundsvuta,“ připomíná historička Pavla Platošová jedno z přání, které ještě před sto lety na Nový rok mohla slyšet od souseda hospodyně v Dolních Domaslavicích.

Dnes se stěží omezíme na přání všeho nejlepšího, hlavně pak pevného zdraví.

„Silvestr se nijak zvlášť neslavil, ale opravdu ten přelom starého a nového roku byl den, kdy se věřilo, že o půlnoci se bije starý a nový rok u kaple, nebo takovéhle zvyky. A ten nový rok potom zase byl o tom, že se chodilo vinšovat to zdraví a štěstí do okolních stavení,“ říká o dávných silvestrovských a novoročních tradicích Pavla Platošová z Muzea Beskyd.

Možná, že právě ve vaší rodině zachováváte jeden starý zvyk. Nosíte na návštěvy kromě přání také ozdobenou smrkovou větvičku, takzvané štěstí. Ve slezském nářečí, ščostku.

„Ti, kteří tyhle ščostky dostávali, ke kterým koledníci přicházeli, tak z toho měli velkou radost. A čím více koledníků s těmi ščostkami přišlo, tím líp, protože tím víc byla zajištěna hojnost a zdraví a pokoj pro celý ten dům a pro celé hospodářství,“ vysvětluje dále historička.

Fantazii ve výzdobě ščostky se meze nekladly. Zprvu papírové kytky, posléze i ozdoby vyrobené ze staniolu od čokolády. A jak by mohla vypadat ta dnešní ščostka? To už záleží čistě na vás.