Jerron Paxton & SOBA: Blues od Mississippi a Nigeru

Blues se zrodilo ve chvíli, kdy se z Afričanů stali na Jihu Spojených států otroci zbavující se bolesti zpíváním písní s melodiemi přivezenými z domova, které jejich majitelé zpočátku nechápali. Přes všechen smutek totiž zněly nádherně a často i vesele. Teprve, když se otroci naučili anglicky, běloši pochopili, o čem je vlastně řeč. A v první polovině dvacátého století, po velkém přesunu černochů z tvrdě rasově segregovaného Jihu na sever do daleko svobodnějšího Chicaga, kde zaměnili akustické kytary za elektrické, si na tuhle hudbu pak troufli i oni. Americký černošský zpěvák, kytarista, klavírista a banjista Jerron Paxton se k jižanským stylům z 20. a 30. let. Na albu Things Done Changed vrací a dokonce zní jako by ho někdo vytáhl ze zaprášené krabice se starými nahrávkami. Před vámi ovšem sedí pětatřicetiletý chlapík z Los Angeles a je tím pádem stěží uvěřitelné, jak báječně se do duše legendárních bluesmanů dokázal vcítit.

Přemýšlíte přitom nad tím, jak je on, rodák z města od Jihu hodně vzdáleného, dokázal napodobit, což by na druhou stranu nemělo být pro černošského muzikanta zas takový problém, háček je v tom, že on nikoho nenapodobuje, ani se v akustickém country blues a ragtime nevzhlédl. Všechny skladby složil sám a čerpal z hudby své rodiny, která po První světové válce během Velké migrace opustila Jih a vydala se na Sever, kde se přece jenom cítila svobodněji. Jako dávní předci si sebou Paxtonova rodina vzala své hudební vzpomínky, a tak se jako mladý nemusel nic složitě učit, stačilo mu doma poslouchat vyprávění babičky a jejích kamarádů, zpívajících před domem. Když se pak vzal do rukou kopii minstrelského banja, zcela přirozeně začal hrát, jak bylo na Jihu zvykem. „Před lety jsem se díval na dokument o old-time music a když babička viděla hrát Mikea Seegera na staré banjo, jenom vyhrkla: Panebože, to vypadá jako banjo mého táty, které nechal na bavlníkové plantáži, když jsme v roce 1935 utíkali do Los Angeles.“

Jmenuje se sice Jerron Paxton, říkat mu ale můžete také Blind Boy, protože je od šestnácti let prakticky slepý. Není žádným nováčkem, dvě alba už natočil a na podiích si zahrál po boku velkých bluesových legend. Pověst zázraku, která ho už dlouho předchází, ale plně potvrzuje až teď na vynikajícím akustickém albu Things Done Changed, které kompletně nahrál sám a vydal u slavného vydavatelství Smithsonian Folkways.

Desítky let po chicagské revoluci už blues patřilo všem, až se málem zapomnělo na jeho kořeny. Černošský americký původ nikdo nezpochybňoval, zato zmínek o západní Africe, odkud pocházela většina z miliónů otroků, moc nepadalo. Tak daleko do historie se nikomu vracet nechtělo. V éře world music, s příchodem malijského kytaristy Ali Farka Tourého, už ale nebylo zbytí, přeslechnout, jak hodně má jeho hudba od řeky Niger blízko k blues, zkrátka nešlo. Od konce 90. let se pak roztrhl pytel s albovými kompilacemi mapujícími cestu blues z Mali a hodně otázek zodpověděl později také film Martina Scorsesehop From Mali to Mississippi (Feel Like Going Home). Od té doby nejsou afro-bluesové spolupráce žádným překvapením a vznik nového tria SOBA proto není nutné příliš zdůvodňovat.

Soba v jazyku mandinko znamená velký dům pro přátele a pro tuhle příležitost v něm zpívající kytarista Moussa Koitu z Burkina Faso hostí, konžského jazzového bubeníka Émile Biayenda a francouzského hráče na foukací harmoniku Vincenta Buchera, který proslul doprovodem největší žijící malijské bluesové legendy Boubacara Traorého, ale i hraním s velkými americkými bluesmany. S Koitou se dobře znají z kapely malijského hráče na loutnu kamalengoni Abou Diarra, a vyhledávaného bubeníka Biayenda potkali na štaci s konžským zpěvákem Samem Mangwanoou. Svět je prostě malý, a pokud máte rádi blues, ty správné lidi potkáte raz dva. Debutové album bluesové trio SOBA nazvalo Fiman, podle titulní skladby vyprávějící o konfrontaci kulturních rozdílů, které se nakonec ukážou jako silná stránka pro navázání přátelství. Všechny skladby, kombinující západoafrické griotské tradice, s blues, folkem a reggae, si trio napsalo samo a podle všeho ho čeká zářivá budoucnost.