Joyce N'Sana & Fleche Love: Jak jsem poznal svého otce

Zatímco konžské zpěvačce Joyce N'Sana milující otec dopomohl k výbornému debutu Télama, alžírsko-švýcarská zpěvačka Fleche Love má opačnou zkušenost a na albu Guérison se katarzně vyrovnává s otcovou despocií. K poslechu hudebního týdeníku zve Jiří Moravčík.

Táto, o naší holce píšou v novinách a představ si, ona zpívá! Ne všichni rodiče jsou přesto celí bez se, když z médií zjistí, že na zahraničních studiích jejich potomek přehodnotí životní priority, nicméně otec konžské zpěvačky Joyce N'Sana patřil v metropoli Brazzaville mezi respektované hudebníky, takže dceru podpořil a matka se s její hudební kariérou nakonec také smířila. Z Francie si to na gospelu vychovaná dcera po odchodu ze školy připravující budoucí překladatele zamířila do Montrealu, kde se brzy uchytila na tamní scéně, a přestože zprvu dávala přednost reggae, po vzoru Dobet Gnahore nebo Angelique Kidjo však hudební záběr rozšiřovala a svou směs blues, rocku, hip hopu, funky a soulu nazvala Afrobluehop.

Debutové album Télama má zajímavý příběh: ačkoliv od sedmnácti let žije Joyce N'Sana v Kanadě, Kongo má stále v sobě, a hlavně strašnou občanskou válku, která po sobě v roce 1997 zanechala tisíce mrtvých a těžce poničené hlavní město Brazzaville. A za to, že teď poprvé zpívá v konžském jazyku kikongo a v mnoha skladbách tématizuje rodný domov a historii Konga může setkání s otcem, kterého deset let neviděla. Album v Montrealu produkoval původem konžský hudebník Noel Mpiaza a přestože vás s prvním poslechem Kongo asi nenapadne, to neznamená, že tenhle skvělý afrorock nemá velkou budoucnost.

Aminya Cadelli se v Ženevě narodila švýcarskému otci a alžírské matce berberského původu. Z dysfunkčního rodinného prostředí s dominujícím násilným otcem se na albu Guérison vymanila jediným možným způsobem a se slavnou marockou zpěvačkou Oum o tom zpívá ve skladbě Beyrouth Batna Casablanca: „Hudba se pro mne stala rodinou, kterou jsem nikdy neměla“.

Na konzervatoři vystudovala barokní zpěv a zamilovala si cembalo s klavírem. Přesto se necítila komfortně a než se ve třiceti letech rozhodla „posbírat kousky sebe rozmetané násilím“, vycestovala do Sýrie a Ekvádoru. Získala titul z etnologie a náboženských věd, teprve po návštěvě alžírského rodiště matky a přilnutí k berberské kultuře však přijala umělecké jméno Flèche Love a rozhodla se využít všech dostupných prostředků, aby pochopila svou identitu, sexuální orientaci a utrpení prožité v dětství.

Na předchozím albu Naga osobní témata propojila s jazzem a rockem, hip hopem, podstatě depresí se však jen dotknula, už názvem Guérison, což znamená Léčení, však teď vytvořila emotivní a hudebně napínavý soundtrack těžkého mládí a upnula se k hudebním vlivům z Maghrebu. Zpívá v arabsko-berberském dialektu daríja, francouzsky a španělsky a ve skladbě Cetus se k ní přidává alžírský zpěvák stylu rai Cheb Anouar.

Jedná se o autorské dílo a režírovala si dokonce všechny videoklipy. Nechala se výrazně tetovat, jak je mezi Berbery zvykem a jejich tradiční oděvy a šperky zanesla mezi vizuální inspirace. A pokud si, jak sama přiznala, někdy připouštěla strach z nepochopení své potřeby otevřeně mluvit o svých zážitcích, veřejným sdílením se ho zbavila. „Hodně pro mě znamená, když se mě dostává od lidí odezvy, že jim má hudba udělala dobře a tomu, o čem zpívám, rozumí. Je to pro mne výzva a rozhodně jsem se chtěla vyhnout pasti z klišé a voyeurismu,“ řekla Flèche Love ke svému rozhodnutí vrátit se do stavu „zbitého a uvnitř mrtvého dítěte“.

„Jsem lidská bytost, takže v různé míře procházím stejnými věcmi jako ostatní lidé: potřebou být milována, přijímána taková, jaká jsem a tolerována za nacházení cesty, abych se dozvěděla, kdo jsem,“ vysvětlila Flèche Love podstatu tematicky napůl osobního a napůl universálního alba, které brzy doplní také rozsáhlá esej zahrnující zájem o houby s psychotropními účinky. Název možná nejexperimentálnější skladby Money může někomu evokovat psychedelické účinky raných Pink Floyd, pro Flèche Love prý ale představuje spíš pokračování boje se svými démony.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.