Joyce N'Sana & Fleche Love: Jak jsem poznal svého otce

Táto, o naší holce píšou v novinách a představ si, ona zpívá! Ne všichni rodiče jsou přesto celí bez se, když z médií zjistí, že na zahraničních studiích jejich potomek přehodnotí životní priority, nicméně otec konžské zpěvačky Joyce N'Sana patřil v metropoli Brazzaville mezi respektované hudebníky, takže dceru podpořil a matka se s její hudební kariérou nakonec také smířila. Z Francie si to na gospelu vychovaná dcera po odchodu ze školy připravující budoucí překladatele zamířila do Montrealu, kde se brzy uchytila na tamní scéně, a přestože zprvu dávala přednost reggae, po vzoru Dobet Gnahore nebo Angelique Kidjo však hudební záběr rozšiřovala a svou směs blues, rocku, hip hopu, funky a soulu nazvala Afrobluehop.

Debutové album Télama má zajímavý příběh: ačkoliv od sedmnácti let žije Joyce N'Sana v Kanadě, Kongo má stále v sobě, a hlavně strašnou občanskou válku, která po sobě v roce 1997 zanechala tisíce mrtvých a těžce poničené hlavní město Brazzaville. A za to, že teď poprvé zpívá v konžském jazyku kikongo a v mnoha skladbách tématizuje rodný domov a historii Konga může setkání s otcem, kterého deset let neviděla. Album v Montrealu produkoval původem konžský hudebník Noel Mpiaza a přestože vás s prvním poslechem Kongo asi nenapadne, to neznamená, že tenhle skvělý afrorock nemá velkou budoucnost.

Aminya Cadelli se v Ženevě narodila švýcarskému otci a alžírské matce berberského původu. Z dysfunkčního rodinného prostředí s dominujícím násilným otcem se na albu Guérison vymanila jediným možným způsobem a se slavnou marockou zpěvačkou Oum o tom zpívá ve skladbě Beyrouth Batna Casablanca: „Hudba se pro mne stala rodinou, kterou jsem nikdy neměla“.

Na konzervatoři vystudovala barokní zpěv a zamilovala si cembalo s klavírem. Přesto se necítila komfortně a než se ve třiceti letech rozhodla „posbírat kousky sebe rozmetané násilím“, vycestovala do Sýrie a Ekvádoru. Získala titul z etnologie a náboženských věd, teprve po návštěvě alžírského rodiště matky a přilnutí k berberské kultuře však přijala umělecké jméno Flèche Love a rozhodla se využít všech dostupných prostředků, aby pochopila svou identitu, sexuální orientaci a utrpení prožité v dětství.

Na předchozím albu Naga osobní témata propojila s jazzem a rockem, hip hopem, podstatě depresí se však jen dotknula, už názvem Guérison, což znamená Léčení, však teď vytvořila emotivní a hudebně napínavý soundtrack těžkého mládí a upnula se k hudebním vlivům z Maghrebu. Zpívá v arabsko-berberském dialektu daríja, francouzsky a španělsky a ve skladbě Cetus se k ní přidává alžírský zpěvák stylu rai Cheb Anouar.

Jedná se o autorské dílo a režírovala si dokonce všechny videoklipy. Nechala se výrazně tetovat, jak je mezi Berbery zvykem a jejich tradiční oděvy a šperky zanesla mezi vizuální inspirace. A pokud si, jak sama přiznala, někdy připouštěla strach z nepochopení své potřeby otevřeně mluvit o svých zážitcích, veřejným sdílením se ho zbavila. „Hodně pro mě znamená, když se mě dostává od lidí odezvy, že jim má hudba udělala dobře a tomu, o čem zpívám, rozumí. Je to pro mne výzva a rozhodně jsem se chtěla vyhnout pasti z klišé a voyeurismu,“ řekla Flèche Love ke svému rozhodnutí vrátit se do stavu „zbitého a uvnitř mrtvého dítěte“.

„Jsem lidská bytost, takže v různé míře procházím stejnými věcmi jako ostatní lidé: potřebou být milována, přijímána taková, jaká jsem a tolerována za nacházení cesty, abych se dozvěděla, kdo jsem,“ vysvětlila Flèche Love podstatu tematicky napůl osobního a napůl universálního alba, které brzy doplní také rozsáhlá esej zahrnující zájem o houby s psychotropními účinky. Název možná nejexperimentálnější skladby Money může někomu evokovat psychedelické účinky raných Pink Floyd, pro Flèche Love prý ale představuje spíš pokračování boje se svými démony.