Kvůli koronaviru přišla o práci a skončila i se synem v azylovém domě

2. prosinec 2020

Přišla o práci během první i druhé vlny pandemie a k tomu i o střechu nad hlavou. Příběh paní Jany z Bruntálu ukazuje, co všechno se může stát, když do života zasáhne koronavirus. A ne proto, že by onemocněla.

Azylový dům pro matky s dětmi. Jsme v opavské Armádě spásy, tady našla záchranu paní Jana se svým synem. „Měla jsem jednu práci, ta zkrachovala v Bruntále. Nastoupila jsem na Českou poštu. To byla ta první vlna. Po dvou týdnech mi zavolali, že mi dávají výpověď,“ vzpomíná. Přišlo to v ten nejméně vhodný čas, navíc ve zkušební době.

Po předchozích životních kotrmelcích musela zůstat měsíc doma s nemocným dítětem a už se neměla kam vrátit. „Potom, když jsem neměla práci, už jsem ani neměla nárok na příspěvek na bydlení,“ popisuje paní Jana.

Druhá vlna ji úplně spláchla

Protože už předtím neměla na kauci, bydlela v pronájmu bez smlouvy a s příslibem, že po třech měsících v práci nájemní smlouvu dostane. Jenže byla najednou bez výplaty.

„Pak mi ještě půjčili známí, abych ten byt utáhla, a měla jsem nastoupit do práce jako operátorka v jedné firmě, která se stará o sázkové terminály. Ale přišla druhá vlna, zavřeli všechny hospody a tím pádem i sázkové terminály. Už jsem měla sice nachystanou smlouvu, ale museli jsme to zrušit,“ říká.

Tady v azylovém domě dlouho práci hledat nemohla kvůli špatnému internetu, ale Armáda spásy nakonec díky darům zajistila novou síť Wi-Fi. To umožnilo synovi paní Jany, aby se mohl připojit k distanční výuce a nemusel hledat volné sítě v okolí. „Jsem šťastný, že můžu být zase s kamarády aspoň přes tu hodinu. Konečně to funguje,“ říká chlapec.

Paní Jana se takto vlastně nejmenuje, přála si zůstat ukrytá pod tímto jménem, protože ji, jak říká, velmi mrzí, do jaké situace se dostala. Věří ale, že snaha zachránit, co se dá, nakonec musí vyjít.

„Dva nebo tři zaměstnavatelé mi zavolali, že, že budou brát až od ledna. Doufám, že mezitím se něco najde,“ uzavírá.

autor: Martin Knitl
Spustit audio