Landless: Zavřete dveře a okna, přicházíme

Tak tu máme další irské hudební zjevení, a kdo by předpokládal, že se s Landless konečně dočká alespoň nějakého veselí, bude zklamán. Zpěvačky jsou na stejné výpravě do temnot jako skupiny Lankum a ØXN nebo písničkářka Lisa O´Neill a napětí s hrůzou se dají na albu Lúireach krájet i z toho důvodu, že ho produkoval John 'Spud' Murphy, shodou okolností spolupracovník všech zmíněných. Takže pokud ho budete poslouchat v noci, dejte na radu LAndless a raději pořádně zavřete všechna okna a dům zamkněte minimálně na sedm západů, protože nikdy nevíte, koho by ty strašidelné tradiční písně mohly ze záhrobí přilákat.

Lily Power, Méabh Meir, Ruth Clinton a Sinéad Lynch jsou spolu od roku 2013. Poznaly se v Dublinu na sezení sacred harp, a capella sborovém zpívání patřícím k nejranějším hudebním tradicím Spojených států a dávající přednost upřímnému zpěvu před dokonalostí. Netrvají na ní ani Landless a nádherné vokální harmonie jsou výsledkem kontrastu mezi jednotlivými hlasy. „Vím, že jiné skupiny usilují o soulad hlasů a výslovnosti, zatímco každá z nás používá jiné vokální ornamenty a přízvuk. Nikdy by nás nenapadlo zpívat jako jeden stejný hlas, to bychom přišly o svobodu a o takové zpívání nemáme zájem,“ vysvětlila za skupinu netradiční harmonický zpěv Lily Power.

První dvě nahrávky – epíčko Landless a debutové album Bleaching  Bones – natočil kvartet kompletně a capella, ale protože Ruth Clinton vystudovala klasické varhany a koncertovaly často v kostelech, postupně si za ně sedala. Nakonec si na drone zvuk varhan natolik zpěvačky zvykly, že s ním na novém albu Lúireach dopředu počítaly. A když jim producent Murphy navrhnul, že by se k varhanám mohl přidat s houslemi, violou a banjem Cormac MacDiarmada ze skupiny Lankum a skvělý trombonista Alex Borwick, nemusely ani hlasovat, jak s tím byly všechny čtyři zajedno.

Věci se nedějí samy, to si jen myslíme, a kdo teď zůstane překvapený nad zpěvem kvarteta, měl by vědět, že Irové k melancholii, smutku a beznaději ve své hudbě tíhli odjakživa, a ne nadarmo se o nich říká, že „jsou jediní lidé, kteří umějí plakat za špinavou, znečištěnou krev celého světa” a smutněji to v Irsku dokážou už snad jen Travellers; z našeho pohledu Romové. Americký kytarista Ry Cooder navíc irskou hudbu považuje za bohatě ilustrovanou záležitost, předhazující posluchačům různorodé představy, což přiznávají i zpěvačky, často prý během koncertu myslící na podivnosti. Čemuž se u někoho, kdo dokáže lidovou slovenskou písničku Ej husári proměnit málem v horor, rozhodně nedivíme. 

Album vévodí převážně lidové písně viděné z ženské perspektivy a vrcholí oslavou irských žen Brigid's Breastplate, objednanou v roce 2018 stanicí RTÉ Radio 1 hned po referendu přiznávající právo na potrat, což bylo v katolické zemi vnímáno za obrovské vítězství rozumu nad tmářstvím. Oslavný hymnus složilo kvarteto Landless na text básnířky Annemarie Ní Churreáin pojednávající o Brigid. Milovaná keltská bohyně byla považována za trojjedinou ochránkyní poezie, léčitelství a kovářství. Když ji zabili syna, vydala se na bojiště, aby ho oplakala a její nářek je považován za první, který se nesl Irskem. Mezi ní a patronkou země svatou Brigidou z Kildare irské ženy neshledávají velký rozdíl: pohanskou bohyni i křesťanskou světicí považují za stejné symboly feminismu.