Léčba závislosti na alkoholu není těžká. Těžší je říci: A jdu!

Míříme na oddělení, kde jsou alkoholici. Lidé, kteří si často až tady uvědomí, že by si právě takto měli říkat, protože jinak se od toho dna asi neodrazí.

„Mám dlouhodobě problém s alkoholem. Byl jsem tady už několikrát na detoxu. Teď jsem tady z popudu přítelkyně, věděl jsem, že jiné východisko není. Teď je to poprvé, co jsem tady na tříměsíční léčbě. Myslím, že je to ta pravá cesta,“ říká pan Josef, který souhlasil s natáčením.

„Detox se dá přečkat. To vás tady jen zavřou, berete prášky na uklidnění. Na té léčbě už máte režim, který musíte dodržovat, což je základ, terapeutické skupiny. To, že mluvím s ostatními o tom alkoholu, mi pomáhá,“ dodává.

S čím půjde ven po skončení léčby? „Určitě půjdu ven s tím, že už se nemůžu nikdy napít. Nevím, jestli to dokážu, ale mám hodně přátel, kteří mi fandí. Chtěl bych to dokázat,“ věří pan Josef. „Musím si v hlavě všechno přehodnotit a nepít.“

Pro alkoholika skutečně není nic snadnějšího, než si alkohol znovu a znovu opatřovat. Možností má spoustu. Největší problém pak bývá, jak závislého dostat do nemocnice.

„Dnes už vím, že jsem měla přijít mnohem dřív. Léčba není těžká, těžší je říci – a jdu! Zvednout telefon, zavolat a jít,“ vzpomíná na okamžik paní Irena, kdy si sama uvědomila, že bez odborné pomoci to nemůže zvládnout.

Co je podstatou léčby z jejího pohledu? „Přehodnotit žebříček. Alkoholik má ten alkohol opravdu na prvním místě. Nebudeme si namlouvat, že je to rodina. Bohužel ten alkoholik v tu chvíli, když sem přichází, má ten alkohol opravdu na prvním místě,“ dodává paní Irena.

Nejsme advokáti ani soudci, snažíme se jen pomoct

Psychologem na protialkoholním oddělení je Daniel Trubka. „Někteří pacienti absolvují jen detoxy a do psychoterapeutické fáze léčby, kde se opravdu ta problematika řeší do důsledku a hlouběji, už nejdou. Pak se vrací opakovaně. Když pacient projde celou komplexní léčbou, která je u nás tříměsíční, tak potom samozřejmě ty recidivy jsou omezenější, protože ti pacienti opravdu získají větší náhled a abstinence se jim často daří lépe,“ vysvětluje psycholog.

V nemocnici se není čeho bát. „Nejsme ani obhájci, ani soudci, snažíme se být těmi lidmi, kteří se snaží těm lidem pomoct,“ dodává Daniel Trubka.

Psychiatrická nemocnice v Opavě. Tady vzniká náš seriál |foto: Martin Knitl

Pro pacienty, kteří opouští psychiatrickou nemocnici, je velmi důležité, aby s tímto prostředím dál udržovali kontakt. Třeba když se tady jednou za měsíc schází desítky bývalých pacientů. Mluví o tom, co zvládají nebo naopak nezvládají. A nejdůležitější je pro ně to, že si navzájem mohou o svých problémech otevřeně promluvit.