Lolomis & Zar Electrik: Rituální maséři duší

Řekneme-li posvátná hudba, vzbuzuje to dojem výlučnosti a pocit, že by se měla hrát pouze k určeným příležitostem a hned na to znovu někam schovat, aby se nedostala do rukou nepovolaným a nezhodnotila, čímž by o svou posvátnost podle strážců tradic přišla. Taková hudba dozajista existuje a nejvíc si ji spojujeme s náboženskými obřady nebo starobylými léčivými rituály. Jenomže dnes ani to největší tajemství neujde pozornosti umělců, a pokud za to vyloženě nehrozí společenské odsouzení nebo jim to slušnost nedovolí, s posvátností si hlavou nelámou. Tranzovní obřadní hudba ze severní Afriky se navíc už dávno stala universální složkou světové popkulturní scény a největší zásluhu na tom poslední léta mají egyptští, tuniští nebo maročtí elektroproducenti považující rituální hudbu za součást své národní identity. Léčebný obřad zar se v Horním Egyptu dodnes praktikuje, má ovšem na kahánku, a přestože jeho tranzovní rytmy trio Zar Electrik přejímá pouze po troškách, už jen názvem k němu přitahuje pozornost, a to se při jeho záchraně vlastně také počítá.

Zar ale není jedinou složkou elektrotanečních skladeb tria z Marseille, ty krouží také okolo gnawy, berberských rytmů z Maroka, Středomoří a do zvukové palety vkládají afrobeat, reggae a když Arthur Péneau rozezvoní struny kory a začne zpívat, skladby naberou majestátnost západoafrických griotských eposů. Anass Zine je ke všemu skvělý zpěvák a hráč na loutny oud a guimbri, takže skladby z debutového alba Koya jsou daleko víc než pouhou elektrodupárnou určenou pro taneční kluby.

Posvátná nemusí být nutně pouze hudba k tomu účelu zrozená, například ta spojená s duchovními obřady, dnes si ji klidně můžete vymyslet a pokud jste dobří v přehánění, dokážete bez omezení žonglovat se žánry a není vám cizí absolutní míra představivosti, můžete si dopřávat luxusu strážců nového hudebního rituálu. Francouzská skupina Lolomis zkouší i naši trpělivost, vždyť nás při hledání informací ohledně svého rituálu odkazuje na neexistující stránku. Zlobit se na ni ale nemůžeme, už jen proto, že se album Carmen 404 dobře poslouchá a když zpěvačka Romane Claudel-Ferragui nabízí své služby, proč jich nevyužít. Je totiž čarodějnicí, nymfou, léčitelkou a masérkou našich duší. Ke všemu zvládá devět jazyků a když na to přijde, dokáže se proměnit v tradiční maďarskou strážkyni přání. 

Francouzský elektro-akustický kvartet Lolomis vymýšlí hudební rituály s bezbřehou fantazií už přes deset let. Zpěvačka Romane, harfenice Élodie Messmer, flétnista Stélios Lazarou a perkusista Samuel Klein se potkali během studií na konzervatoři ve Štrasburku a po zjištění, že se jim všem v hlavách hemží myšlenky na imaginární folk, působivě smíchali Balkán, Afriku, severské ságy, elektropop a experimentální modernu s futuristickými lamenty nad světem, které si klidně vezmou inspiraci ze středověku.

Lolomis nás na novém albu vyzívají ke hře „věř nebo nevěř“. Z novely o drtivé a osudové lásce Carmen, kterou na konci 19. století napsal Prosper Mérimée, jak známo později čerpal inspiraci pro stejnojmennou operu Georges Bizet. Z historie víme, že se zprvu pro své novátorství dočkal odmítnutí. Lolomis ale nabízejí hypotézu, co když vášnivá cikánka Carmen vlastně vůbec nežila nebo ano, ale v podobě kouzelné písně? A pokud byste téhle záhadě chtěli přijít na kloub, máte podle Lolomis začít pátrat na internetu, nicméně se nemáte leknout, když se vám na počítači zobrazí oznámení HTTP 404, tedy, že patřičná stránka neexistuje. Jestli tomu nerozumíte, hlavu si s tím nelámejte, ostatně ani rozklíčování extrémně nadstylové hudby není snadné, a přesto ji doslova hltáte. Nebo se jí necháte unést do samého středu vířivého rituálu, který pravděpodobně nikdy neexistoval, jistí si tím, ale u Lolomis nemůžete být.