Manželé Cilichovi: Miluška mi padla do oka na první pohled, říká Karel. Vzali se po dvou měsících

Karlovi je 75 let, Miluška je o čtyři roky mladší. Jejich láska se začala rodit v srpnu 1971. Karel se vrátil z vojny a potkal svoji sestřenici, která ho k sobě pozvala na kávu. Stejné pozvání dostala i Miluška, která se s Karlovou sestřenicí kamarádila. „Padla mi do oka na první pohled. Říkal jsem si, to je ta pravá, ta musí být moje. Seděla u stolu taková celá nervózní, tak jsme se dali do řeči a pozval jsem ji na rande,“ vzpomíná Karel.

8 fotografií

Svatba po dvou měsících

První pusa přišla asi po týdnu. „No já byla nesmělá, měla jsem před ním jen jeden vztah, tak jsem se do toho musela dostat,“ usmívá se Miluška. A vzali to hopem. Chodit spolu začali v září a v listopadu už se brali. „Říkala jsem si, jestli mám nebo nemám, váhala jsem, přece ho neznám, z toho nemůže být nic dobrýho. Kolegyně mi říkaly, že jsem hloupá, že si ho hned chci vzít. Pak přines oznámení, a když jsem to viděla, řekla jsem, že si ho nevezmu.“

„Byl jsem zdrcenej, nespal jsem, hodně mě to mrzelo. Vymýšlel jsem, co udělat, aby si mě vzala. Tak jsem bojoval. Na dary jsem neměl, jsem z deseti dětí, tam peněz nebylo nazbyt. Co jsem si nevydělal, to jsem neměl. Tak jsem vyjadřoval svoje city.“

Jako Popelka

Ani Milušce nebylo z její reakce dobře. Hodně ji ovlivňovaly názory okolí a opatrnost, kterou si nesla z dětství. „Maminka pracovala jako služka na statku. Zamilovala se do statkáře a brzy otěhotněla. On byl ale ženatý. Jeho žena nemohla mít děti, tak jsem vyrůstala u nich. Do 15 let jsem o své biologické matce nevěděla, ačkoli ona tam po celou dobu pořád pracovala.“

Vše fungovalo do doby, než statkář zemřel. Pak se k ní statkářka začala krutě chovat. „Dokud žil tatínek, tak nedopustil, aby mi bylo ubližováno. Pak jsem u nebiologické maminky měla očistec. V 17 letech si mě k sobě vzala biologická máma.“ Macecha ji ale vypátrala a napsala jí dopis, že se změnila. „Dala jsem jí šanci, ale nebylo to vůbec lepší. Ale poznala jsem v těch místech manžela.“

Svatba bude!

Nakonec se rozhodla postavit sama za sebe a na svatbu přistoupila. „Akorát zrovna měsíc před tím se vdávala moje sestra, tak se všechno investovalo do té první svatby. Měli jsme také hezkou svatbu, ale nebylo to takové, jako měla sestra.“

Všechno si postupně vybudovali sami. „Začátky byly těžké, neměli jsme bydlení, ale požádali jsme a dostali jsme starej byt. Bylo to 1 + 1, snad se v tom skladovalo uhlí. Záchod byl na dvoře. Ale Karel to zrekonstruoval a byli jsme šťastní, že jsme konečně ve svém a máme svatej pokoj.“ Bydleli tam pět let a přivedli sem i jejich prvního plánovaného syna Radka.

Druhý syn bojoval čtyři roky

Dva roky po Radkovi přišel na svět Martin. „Bohužel od samého narození měl velké zdravotní problémy. Každý měsíc byl v nemocnici. Až v Praze zjistili, že má nevyvinuté ledviny a všude zúžené a rozšířené cévy. Podstoupil menší operaci a dostal spoustu léků. Ale jednoho večera plakal, že ho bolí hlava.“ Odvezli ho do nemocnice, kde zjistili mozkovou příhodu a malý Martin skončil na přístrojích. „Byly mu necelé čtyři roky, když nám zemřel. V podstatě mi umíral v náručí…,“ vypráví se slzami v očích Miluška.

„Já to prožíval těžce. My se vlastně měli rozhodnout, jestli ještě zůstane na přístrojích, nebo ho mají odpojit. Byla to rána, ale nechtěli jsme ho nechat trpět. Byli jsme tam s ním, když ho odpojovali. Ale už tady nebyl, už za něj fungovaly jen přístroje.“

Nejvíc jim pomohl starší syn. „Byl předškolák, museli jsme mu to vysvětlit a být tu pro něj.“ Nakonec se rozhodli mít ještě jedno dítě. Narodil se Tomáš. „Stal se z něho samozřejmě mazánek, strašně jsme se báli. Je to vlastně vymodlený dítě.“ Na Martínka ale vzpomínají dodnes.

Kouzelná moc lásky trvá

Manželé Cilichovi už vědí, že láska má čarovnou až pohádkovou moc a patří k ní i další věci. „My si přejeme, abychom spolu ještě dlouho vydrželi,“ říká Karel. „Pro nás je důležité hlavně zdraví. A ten kontakt. Když jdeme na procházku, tak se chytneme za ruce nebo se pořád poplácáváme a objímáme,“ popisuje Miluška jejich lásku dnes. A Karel doplňuje: „Nebo se jí ptám: ‚Co budeme papat, maminko?‘, občas jí přinesu kytičku.“ „Máme se pořád hodně rádi, viď, táto? On je velice pozorný a umí vařit i péct cukroví. Neumím si představit nikoho jinýho vedle sebe. Opravdu pro nás udělá první poslední,“ chválí ho Miluška.

Jsou šťastní, že mají jeden druhého. „Myslím, že se potkáme i tam někde nahoře. My bez sebe nemůžeme bejt. Miluju ho.“ Karel si pochvaluje, že o něj Miluška hezky pečuje, i když to ani tak nevyžaduje. „Ale líbí se mi to,“ culí se. „Miluju ji, nikoho jinýho nechci. Moc se mi líbí život s mojí Miluškou. Je tu pro mě a mám ji moc rád.“

Co prozradili o jejich svatební noci? Co všechno Milušce prováděla macecha? Jak dopadl test našeho zlatého páru? Poslechněte si v pořadu Zlatá láska.