Mentálně postižení lidé změřili své síly v abilympiádě

5. říjen 2005

Připravit si snídani, zavázat boty, zamknout za sebou byt a jít nakoupit. Činnostem, které většina z nás zvládá bez přemýšlení, se mentálně postižení lidé musejí naučit. Krok po kroku. Jak jim to jde a v čem se ještě mají zlepšit, to jim ukázala dnešní abilympiáda, která je součástí Česko-francouzských dnů v Ostravě.

V tělocvičně Střední odborné školy a Středního odborného učiliště pro tělesně postiženou mládež v Ostravě-Porubě se sešlo dvacet párů mentálně postižených soutěžících. Luisa Benedíková z pořádajícího Sdružení pro pomoc mentálně postiženým řekla, že tady se ukáže, jestli dovedou spolupracovat a vzájemně si pomáhat.

"Tři dny v týdnu docházejí především lidé, kteří žijí v rodinách. A upřímně řečeno jsou svými rodiči taky trošku šetřeni, takže my jim dáváme příležitost, aby se naučili určité věci, které budou potřebovat, až tu jednou ta maminka s tatínkem nebudou," vysvětlila Benedíková.

V muglinovském ústavu

Klienti ústavu sociální péče pro mentálně postižené v Ostravě-Muglinově si právě vyzkoušeli šroubování, zamykání a věšení záclon. Zuzaně s Milanem se ve všech disciplínách dařilo. Zuzka spokojeně odchází s dalšími body za skvěle zvládnutou první pomoc. Říká, že se s Milanem o sebe dovedou postarat. Plánují společnou budoucnost. "Možná spolu budeme bydlet, děláme spolu v chráněných dílnách v Kunčičkách."

Marie-Thé a Joel spolu žijí už jedenáct let. Přijeli na abilympiádu z francouzské Bretaně. Ve Francii mají mentálně postižení lidé více možností najít práci a chráněné bydlení. Ostrava proto právě v Bretani už 13 let sbírá zkušenosti.

Soutěžícím párům přes rameno nahlíží Alena Sukačová. Jako jedna z mnoha rodičů přišla podpořit svého syna. "Dává jim to hodně, protože bez rodičů nemohou nikam za zábavou. Tady jsou mezi svými, nikdo se jim nepošklebuje. Je to pro ně velkým přínosem."

autor: Gabriela Všolková
Spustit audio