„Možná odhaluji staré rány, památník by ale měl znovu vyrůst,“ míní sochař. Nástrahy jsou ukryté v řemesle i historii

„Dělící rovina je v křídle a jde až do vršku hlavy orlice. Teď se díváme na sádrový model, který je důležitý k vytvoření finální podoby v kameni. Všechno mělo hodně přísná pravidla, co se týče rozměrů. Mým úkolem bylo vytvořit model v třetinové velikosti,“ popisuje sochař.

„Sádrový model pomáhá tomu, aby člověk, nehledal tvar až v kameni. Je tam spousta nástrah, které se musí dodržet,“ dodává Martin Chmelař, jenž je zřejmě v tuto chvíli jediný, kdo už vidí obří sousoší se slezskou orlicí.

Sádrový model Slezské orlice|foto:Andrea Brtníková, Český rozhlas

„Tímto postupem vzniká nové výtvarné dílo. Kdybych to měl reálně připodobnit a udělat do detailu přesně, tak se mi to nikdy nepodaří. To bych musel mít originální model fyzicky vedle sebe,“ říká.

Zničené dílo 

A nástrahy, o kterých mluví, nejsou jen v samotném řemesle, jsou ukryté v dávné historii. Impozantní dílo bylo zničeno na podzim roku 1938, kdy region po mnichovském diktátu obsadila polská vojska.

„Pro někoho možná odhaluju nějaké staré rány, ale pořád si myslím, že je to památník, který si zaslouží znovu vyrůst,“ přemýšlí sochař.

Čtěte také

Pracovat po nocích na Gottwaldovi mi dělalo problém. Dělat Palacha bylo naopak silné, říká sochař a medailér Jiří Dostál

„Toto už jsou fotografie, kde je vidět, jak docházelo k samotnému zničení. Na této fotce vidíme, jak socha vypadala zezadu, tady je i lano, jak to stahují dolů,“ ukazuje Martin Chmelař na několika fotografiích.

Ze sochaře detektivem

Ze sochaře se tak trochu stal detektiv. Moc fotek, které by napověděly jak postupovat, Martin Chmelař zkrátka neměl.

„To, co vidíme, je plakát, který je zvětšeninou malého rozměru fotografie, kterou jsem získal jako fotodokumentaci k vytvoření modelu,“ popisuje.

„Těším se spíš na práce v kameni, kde se teprve ukáže, co ta věc skrývá. Protože padesát tun velkého kamene, to je monument už sám o sobě. Taková větší věc mě baví,“ dodává sochař.