To nejlepší ze Slovenska posledních týdnů
Dnes bychom vám rádi představili několik nových nahrávek ze Slovenska. Zaměříme se na album Pustvopol Kataríny Málikové, také na písničkáře Nany Hudáka s Jazykem duší a kapelu Balkansambel s originální verzí balkánské hudby.
Začal bych Katarínou Málikovou. Její album Pustvopol považuji za jednu z nejzásadnějších slovenských nahrávek posledních let, stejně tak hudebně a umělecky výjimečnou jako byla Moruša Jany Kirschner.
Zpěvačka, skladatelka, klavíristka a textařka Katarína Máliková z malé obce Polomka ležící v Horehroní na albu Pustvopol zúročila své klasické vzdělání, zájem o kompozice Pendereckého, artrock, elektroniku a především tradiční Horehronskou hudbu, ve které vyrůstala. Ta je na albu všude přítomná, inspirativně i napřímo. Katarína ji zanesla do mnohovrstevnatých elektro akustických skladeb na způsob, který dá okamžitě srovnat třeba s postupy moderních anglických folkařů.
Skupinu Balkansambel jsem znal, teprve ale loni v září na bratislavském festivalu World Music Slovakia jsem si uvědomil, o jak originální kapelu se jedná. Festivalu se zúčastnilo mnoho zahraničních hostů, kteří během koncertu tančili jak o život a přitom vlastně na balkánskou hudbu, ale takovou, jakou předtím asi neslyšeli.
Slovenská skupina Balkansambel na novém albu Šlamastika doslova hýří nápady a originálně do ní zanáší slovenské tradice, bulharské sbory, řecké rytmy a když na to přijde, převede do balkánsko-slovenského modu i skladby od Dukea Ellingtona nebo Dizzyho Gillespieho. Základy skladby Bulgariáda natáčela skupina v Sofii s ženským triem Evridika.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.