Nenechte to dojít daleko, radí oběť domácího násilí

Kamila Velikovská je pohledná žena ve středních letech. Profesí zdravotní sestra. Její život se v uplynulých deseti letech změnil v peklo. Psychické týrání přešlo ve fyzické násilí. Manžel ji mlátil téměř denně. Modřiny, podlitiny, otřesy mozku. Lidé z okolí to viděli. Nikdo nepomohl. "Jedenkrát mi sousedé opravdu pomohli, když se mě manžel rozhodl utopit ve vaně. Přišli a z té vany mě vytáhli, takže jsem tu noc zůstala u sousedů. Ale stejně se musíte vrátit zpět, a to jen z toho důvodu, že tam máte děti. Jinak se buďto nechtěl plést, zasahovat nebo opravdu nevěděl jak."

Logo|foto:Český rozhlas

Paní Kamila měla rodinu daleko. Nebyl nikdo, za kým by šla. Z manžela měla chronický strach. Týrání snášela neskutečně dlouho. Právník Josef Zubek, který se věnuje problematice domácího násilí, se s podobným případem nesetkal. V čem je jeho výjimečnost? "V té době, která uplynula od prvního okamžiku, kdy začaly projevy toho násilí. Deset roků, to je dost dlouhá doba."

Týraná žena se několikrát chtěla rozvést, dohoda však nebyla možná. Muž byl proti. Podle paní Kamily se choval jako neomezený vládce. Zajímá vás, o co ho ona a její dcery musely žádat? "O všechno. Pustit si televizi, cokoliv si vzít k jídlu. Prostě všechno bylo manžela a měl na to výhradní právo pouze on. Když jste třeba nepožádal, mně osobně řekl - udělala jsi chybu, přijdeš za mnou a já si vymyslím trest. Když jsem mu dala do kávy dvě kostky cukru, bylo to špatně, když jednu, bylo to špatně, když jednu a půl, bylo to taky špatně. Takže všechno bylo špatně."

Oběti domácího násilí podobně jako paní Kamila dostávají do bludného kruhu. Z agresora mají strach a bojí se o tom, co se děje doma, mluvit. Navíc se stydí, že ve vztahu selhaly. Jakou další chybu dělají z pohledu policie? "V tom, že oni sami nejsou přesvědčeni, že chtějí tu věc dořešit do zdárného konce. Mají pocit, že když se jen zmíní, že nějaký takový problém je, to všechno další vezme na svá bedra někdo jiný a vlastně se to začne řešit bez jejich účasti. Je to ale přesně naopak. Ta účast je nutná," říká policista Marek Sýkora z Třince.

Vedoucí tamní poradny pro oběti násilí, týrání a zneužívání Elpis Pavla Golasowská upozorňuje na další společný rys obětí domácího násilí. Často si neuvědomují, že bití nepatří do normálního života a že chyba není na jejich straně. "Ten člověk v důsledku dlouholetého ponižování, zesměšňování, urážek vlastně nabude pocit, že on za všechno může sám. Že on je vinný tím stavem, který v tom vztahu je."

Případ paní Kamily skončil tragicky. Zhruba před rokem při jedné z nekonečných hádek provázených bitím svého muže zabila. Soud jí vyměřil osm let nepodmíněně. Paní Kamila se odvolala a teď čeká na nový verdikt. Co by poradila ženám, které manžel po psychickém týrání poprvé udeřil? "Pokud by dostala tu druhou facku, sbalit se a jít. Dřív, než budou děti. Prostě se nebát, ať to opravdu nespadne někam, kde už to člověk nemůže koordinovat a kde to nezvládne."

Přestože je případ paní Kamily celkem výjimečný, domácí násilí ojedinělé není. Poradna Elpis, která působí kromě Třince taky v Havířově a Karviné, slouží něco přes dva roky. Za tu dobu měla 360 klientů.