Nová alba, o kterých ještě uslyšíte – duben 2025

Někdy je velmi těžké si představit obrovskou popularitu pákistánských a indických zpěváků, zvlášť když jsou napojení na Bollywood. Na to nám na Západě chybí měřítka a je vlastně zbytečné zmiňovat neskutečná čísla sledovanosti a prodeje nahrávek, protože by to stejně k ničemu nebylo. U loni padesátileté pákistánské zpěvačky, skladatelky a herečky Hadiqy Kiani ještě ke všemu můžeme zmínit zařazení na seznam britského rádia BBC uvádějící nejvlivnější a nejinspirativnější ženy z celého světa za rok 2024. Vedle umělecké dráhy totiž velvyslankyně dobré vůle při OSN proslula filantropií a silným sociálním cítěním. Pokud jde o hudbu, Hadiqa Kiani se nikdy, jak je ostatně na pákistánské scéně běžné, nedržela jednoho stylu a coby playbacková zpěvačka přeskakovala z moderního popu do tradiční hudby. Od samého začátku své fascinující kariéry, zahrnující mezinárodní turné a hraní v masově sledovaných televizních seriálech, však Hadiqa Kiani vždy inklinovala k súfijské poezii a zpěvům qawwali. Na albu Hyat (Život) vzdává podle svých slov nejen pokornou úctu těmto symbolům jihoasijské kultury, připomíná hlavně legendy, které do tohoto výsostného umění vnesly nesmrtelnost a nadčasovou krásu oslavující a podporující lásku mezi lidmi. Album máme proto vnímat jako poctu už nežijícím pákistánským velikánům: zpěvákovi Nusratu Fateh Ali Khanovi a skupině Sabri Brothers. Ta svého času proslavila verše básníka Saila Azada v qawwali skladbě Paisa bolta hai (Money Talks), ke které se ve vlastní verzi Hadiqa Kiani vrátila. Album vydala ikonická zpěvačka u labelu Sufiscore proslulém výraznými videoklipy v bollywoodském stylu.

Když v březnu 2023 zasáhl jižní pobřeží Madagaskaru u Mosambického průlivu nejdéle trvající tropický cyklón historie a ke všemu jeden z nejničivějších, místní se sázeli, jestli je rychlejší než jejich zběsilá taneční hudba tsapiky. Vyhrál Freddy, jak byl cyklón pojmenovaný, ale bylo to prý jen o fous. Madagaskar je proslulý endemickou faunou a flórou a nikde jinde na světě, než v okolí města Tulearu se nehraje ani tsapiky a vlastně se o to nikdo ani nepokoušel. Hrát v takovém tempu, a navíc třeba i několik dnů po sobě, není totiž jen tak a největší výdrž má pořád snad jen průkopnický kytarista Damily, který u fúze jihoafrické popmusic a madagaskarských tradic stál od samého začátku, tedy od 70. let minulého století.

Tsapiky nelze podle Damilyho považovat za žánr ani za tradici. Jedná se o regionální hudbu spojenou s identitou jihozápadu ostrova. Směs závratně rychlé hry na elektrické kytary, bujarých výkřiků muzikantů a bubeníků vznikla prý samovolně a zprvu se přenášela přes primitivní soundsystemy, což tsapiky dodávalo zvukovou syrovost. „Základní vliv na vznik pochází z Afriky. Z Tulearu je to do hlavního města Madagaskaru tisíc kilometrů, zatímco k pobřeží Mosambiku necelých pět set, a u nás se nikdy neposlouchala madagaskarská rádia, ale africká,“ přiblížil vznik tsapiky kytarista Damily.

Damily žije už dlouho ve Francii a domů se vrátil natáčet nové album Fihisa. Ve stylu, pro jaký taneční hudba tsapiky vznikla: převážně se totiž jedná o komunitní záležitost, řekněme hudbu pro vesnickou party provázející pohřby, obřízky, svatby a léčebné obřady. Okolo kapely a techniků se shromáždila početná rodina a stovky známých těšící se na pořádný tanec, když tu náhle na dveře zaťukal nezvaný host Freddy a bez dovolení s nimi začal tančit. Původních osm plánovaných dnů se proto smrsklo na pouhých deset hodiny, kdy, aby vše stihli, nasadili muzikanti rychlost cyklónu. A na to, jak vše probíhalo, doporučuji shlédnout videoklip.

Pro finskou akordeonistku Anne-Mari Kivimäki se zájem o tradice a historii Karélie stal doslova životním posláním. Na novém albu Kotiin (Homeward) se vrací do období Druhé světové války, kdy o Karélii bojovalo Finsko se Sovětským svazem a po uzavření příměří bylo území rozděleno mezi oba státy a následoval přesun prakticky celé karelské populace do Finska. Inspiraci k albu získala Anne-Mari Kivimäki z válečných sešitů, výstřižků a fotografií shromážděných jedním z příbuzných, které ji věnovala babička. Následně z nich sestavila knihu Kotiin – Muistoja ja lauluja a přenesla ji také do formy multimediální výstavy. Jádro alba ovšem netkví v připomínce války, ale jako vždy se dotýká ztrácející se karelské kultury, které se akordeonistka léta věnuje, nicméně nepřehlíží ani bolesti dneška a ze setkání se zpěvačkami z polsko-ukrajinské skupiny DagaDana přirozeně vzešla nabídka k vyjádření pocitů z právě probíhající válce na Ukrajině.

Anne-Mari známe z finské elektro-trad skupiny Suistamon Sähkö a také si pamatujeme nejčastější popis jejího stylu hraní – akordeonový tranz. Stále zůstává nakloněná kombinaci tradičních nástrojů s elektronikou a živému natáčení, které s dalšími hosty proběhlo ve Finsku, Estonsku a na Islandu ve formě názvu jejího rádiového pořadu Píseň klouže přes hranice.