Nová alba, o kterých ještě uslyšíte – leden 2021

Rudý, černý, žlutý, na tom nezáleží. Pojďme změnit svět k lepšímu bez ohledu na barvě kůže, zpívá australská aboridžinská skupina Black Rock Band na albu Identity a s lepším předsevzetím nejde do nového roku 2021 snad ani vstoupit.

O irské akordeonistce Sharon Shannon se už léta tvrdí, že během koncertu „by se mohl potopit Titanic, soptit Vesuv, hladoví Marťani by se pokusili napadnout Irsko a ona by si toho zcela určitě nevšimla“. Sharon hraje hudbu patřící daleko nad rámec irské tradice a s nadhledem skáče k blues, cajunu, reggae nebo africké hudbě. Zatímco naživo se často prezentuje jako sólistka, její alba se hosty z celého světa vždy jenom hemží a podle toho také zní.

Hlavu si nedělala ani z lockdownu: na dálku se spojila s přáteli a společně natočili působivě pestré album The Reckoning, odpálené stejnojmennou apokalyptickou skladbou o hurikánu, před kterým se nemá cenu bránit, protože nad ním prý stejně nikdy nevyhrajete. I kdybyste si změnili jméno, telefonní číslo a zavřeli se na sedm západů doma a podívali se na dno sklenice.

Jestli Sharon s britským písničkářem Jonem Allenem zpívají opravdu o hurikánu, je pak otázkou...

Zpěvák Shazhad Santoo Khan pochází z jedné z nejvýznamnějších hudebních rodin, která se v pákistánském městě Lahore po staletí věnuje súfijské hudbě qawwali. Původně sice výhradně sloužila k navození tranzu během náboženských rituálů, když ji ale fenomenální zpěvák Nusrat Fateh Ali Khan uvedl na západní rockovou scénu, ledy se sice povolily, nicméně ortodoxní vykladači qawwali dál trvali na znesvěcení. Shahzad si s francouzským triem Markus – vedeném hráčem na elektrifikovanou arabskou loutnu oud Marcem Cormierem – od roku 2018, kdy vydali debut Tumba, sice zpočátku vyslechli své, přesto se nakonec dočkali dobrého přijetí a na jejich qawwali-elektropop říznutý funky a Středomořím tančí stejně nadšeně jak v Evropě, tak v Pákistánu.

Nové album Janna Aana už názvem naznačuje filosofii skupiny: znamená „tam a zpět“; rozuměj, z Pákistánu do Francie a nazpět. Skupina už v daleko kratších skladbách nesměruje jen k obvyklému transu a oproti minulosti se v nich všechno točí okolo výrazných melodií.  Markus & Shahzad ‎si tentokrát pozvali i několik hostů a třeba skladbu Al Gharba svým hlasem zintenzivní egyptská zpěvačka Hend El Rawy, známá ze skupiny Orange Blossom.

Z louže pod okap, tak by se dala nejjednodušeji popsat situace finské diplomatky Ann-Marie Sundell. Když na summitu NATO obviní svou zemi z nelegálního prodeje zbraní Saudské Arábii, vypukne skandál a hrozí jí vyhazov. Zachránit kariéru si může jediným způsobem: dohodnout mírová jednání mezi Tureckem a syrskými Kurdy. Přesto se při vědomí jak strašně se nenávidí, na nesplnitelnou misi vydá. Vpadne po hlavě do obřího konfliktu mezinárodního terorismu, vysoké politiky, šedé zóny světového obchodu se zbraněmi a ropou a v neposlední řadě musí čelit osobním démonům z minulosti.

Napínavý politický thriller Peacemaker uvedla finská televize ve formě desetidílného televizního seriálu a v hlavní roli fiktivního příběhu se představila herečka, skladatelka a zpěvačka Irina Björklund. Přípravě se věnovala důkladně: studovala práci profesionálních mírových vyjednávačů, politiků a lidí v pozadí, o nichž se nikdy nedozvíme. Vzala také do úvahy, že Finsko v současnosti disponuje jedním z největších zastoupení žen v diplomacii a Sanna Marin se loni stala nejmladší premiérkou na světě.

Proto Irině přišlo líto téma jen tak opustit a rozhodla se napsat písně, reflektující v textech jak reálný život vrcholných političek, tak její vlastní pocity, které v seriálu nemohla dát najevo. Režisér Antti-Jussi Annila některé z nich s autorem hudby Panu Aaltioem zahrnuly do soundtracku, do krásy rozrostly ale až na albu Barely Ann-Mari.

Při natáčení se už poněkolikáté spojila s vynikajícím finským elektro-folkovým triem Pauanne a nově také s hráčským a skladatelským mozkem skupiny Värttinä, kytaristou Janne Lappalainenem. Je autorem většiny skladeb a svým nenapodobitelným poprockovým stylem, do něhož Pauanne vložili osobité experimentální vnímání tradiční finské hudby, obestřel jemný, šansonově laděný hlas Iriny. Ta totiž už dlouho žije ve Francii, s šansonem má velké zkušenosti a na předchozích albech do francouzštiny převedla spoustu finských skladeb. Při kladení si otázek, co mírovou vyjednavačku Ann-Mari pohání, jaké emoce musí při složitých jednáních skrývat a jakých snů se v kariéře musela vzdát, však dala přednost zpěvu v angličtině.