Nová alba, o kterých ještě uslyšíte – listopad 2024

Pokud hledáte příklad, jak rozdávat pozitivní náladu a nevyhýbat se přitom tématům lidských práv, emigrace a odporu ke všemu zlému, vsaďte si na mezinárodní skupinu Ayom, vedenou brazilskou zpěvačkou a bubenicí Jabu Morales, symbolizující svobodnou ženu, neomezující se odjakživa v ničem, co dělá a hledající místo, kde ji přijmou takovou, jaká je. Třeba v Barceloně, kde jako by prásknutím bičem kdysi svolala pětici muzikantů z Řecka, Angoly, Itálie a Portugalska. Za jedné podmínky: každý z nich musel mít v sobě kus Afriky; alespoň v srdci. Také na druhém albu Sa.Li.Va hrají styly ze svých zemí a sympaticky dávkují tanec se zádumčivostí. Záleží totiž, jakou část z albové trilogie zrovna hrají. Jestli SAgrada: posvátnost a víru v synkretické brazilské náboženství candomblé, LIberdade: svobodu, život a lásku nebo VAlentia: odvahu.

Za debutové album získala skupina Ayom v roce 2021 prestižní ocenění magazínu Songlines a další navrch, což šlo brát za potvrzení, že v tak těžké konkurenci byla něčím výjimečná. Daru obejmout hudbou, se kterou je lidem dobře si pak všiml slavný brazilský producent Guilherme Kastrup, stojící třeba za velkým comebackem už nežijící zpěvačky Elzy Soares, a skupině bez váhání nabídl pomoc s albem Sa.Li.Va. To on navrhl, aby se tanečnímu stylu funana z Kapverdských ostrovů dostalo s hostující brazilskou zpěvačkou Julianou Linhares daleko divočejší brazilské verze.

Dosavadní život kurdského zpěváka a loutnisty Ruşana Filizteka lze přirovnat k nedohledné výpravě za hudbou, ačkoliv podrobenou těžké zkoušce exulanta. Tradiční zpívající básník dengbêj se na ni před lety vydal z Diyarbekiru, hlavního města Kurdistánu, a vzal to přes Istanbul, Sýrii, Řecko a nejprve skončil ve španělské Andalusii, kde propadl flamenku. Nakonec ale vystudoval Sorbonnu a od roku 2015 žije v Paříži, kde našel spřízněnou mezinárodní rodinu hudebníků, bez které by album Exils prý nikdy nevzniklo. Flamenkoví kytaristé a zpěváci, hráč na arménský duduk, jazzová kontrabasistka, bretonský flétnista nebo vynikající řecká zpěvačka Dafné Kritharas s ním sdílejí myšlenku protínání západních a východních tradic zaostřenou na oslavu umělecké svobody nezávisle na všech stereotypech, které jinak tuto zhusta proklamovanou snahu provázejí.

„Své umění uchovávají dengbêjové v hlavách, takže je nemůže nikdo ukrást, spálit ani zničit,“ tvrdí Ruşan Filiztek během pobytu v Andalusii také zkoušející, jak se kurdské výsostné lidové umění dokáže protnout s flamenkem. Hudbě andaluských Cikánů, kteří, než k ní došli, museli z Indie rovněž urazit pořádný kus cesty.

A proč by vlastně ne, řeknete si u ženského kvarteta Los Bitchos za předpokladu, že s ním máte tu čest poprvé a při poslechu alba Talkie Talkie vám nepřijde divné, že víc jak mozek musíte namáhat nohy. Obal by proto měl být doplněn upozorněním typu: není určeno hudebním snobům; nebo: intelektuálové, zapomeňte. Australanka, Britka, Švédka a modelka z Uruguaye své instrumentální retro s chytlavými kytarovými riffy dotahují outfity z 80. let s převahou sportovních modelů princezny Diany a nesnaží se z něho dělat víc než doprovod odvázaného mejdanu uprostřed multikulturního Londýna. Tam se mimochodem potkaly a rovnou přešly k tvorbě báječného hudebního kvízu. Cožpak o to, že slyšíte surf, kolumbijskou cumbii, peruánskou chichu, anatolský rock, punk, synthpop, disko nebo psychedelii, rovnou vám přitom naskakují konkrétní kapely nebo okamžiky z filmů, kterým podobné skladby dotvářely atmosféru. A kdo čte komiksy a hraje videohry, měl by prý pochopit chuť Los Bitchos utéct z reality do světa utvářeného vintage estetikou, Quentinem Tarantinem, spaghetti westerny a nostalgickým přemítáním žen se sklenkou Tequila Sunset namíchanou dle jejich receptu.

„První album Let The Festivities Begin! bylo o tom, jak rozjet večírek a nové, jak v něm ještě divočeji pokračovat,“ vysvětlila hudební posun/neposun hráčka na syntezátory a klávesy Agustina Ruiz. A dodala: „Pořád se necháváme inspirovat kapelami a skladbami, které máme rády a díky kterým se cítíme určitým způsobem.“

Britské folkařky The Rheingans Sisters se drží pravidla, že co je tvoje, to tě nikdy neopustí. A tím je pro sestry Anny a Rowan hudba, podle mnohých naprosto mimořádná tím, jak se nevzdalují od vlastních tradic, nicméně do nich propisují evropské vlivy a momenty, které se blíží k experimentální a minimalistické scéně. Vztah k ní si zpěvačky a multiinstrumentalistky našly přirozeně, přes zahraniční studia a Anna se nakonec usadila ve francouzském Toulouse. Před čtyřmi lety na albu Receiver doslova šokovaly chápáním panevropských tradic coby druhu nástroje. Využily také nekonečné možnosti drone, minimalismu, tranzu lidových tanců a temných ambientních soundtracků. S novým albem Start Close In zůstávají v experimentální rovině, přidaly však na společenské kritice. Tvrdí třeba, že za neutěšený stav světa si můžeme sami, protože jen pořád bereme a nikdy nemáme dost a tuhle éru si prý užíváme se surrealistickou radostí. Všechno má ale svůj konec, a tak ve skladbě Drink Up sestry zavelely: „Rychle dopijte, tohle místo se zavírá.“